Jmenuji se Alena a po smrti manžela jsem zůstala sama se třemi dětmi. Moje máma mi odmítá pomáhat s hlídáním, i když vím, že by mohla, a já musím pracovat, abych nás uživila. Každý den bojuji s pocitem viny, bezmoci a zoufalství, ale nevzdávám to.
Jmenuji se Karel. Když se naše dcera Lucie a její manžel Tomáš ocitli ve finančních potížích, s manželkou Alenou jsme se rozhodli jim pomoci, i když to nebylo bez konfliktů. Tato vyprávění je o hranicích, lásce, pýše a o tom, jak těžké je být rodičem dospělých dětí.
Dnes jsem udělala něco, co jsem si nikdy nemyslela, že dokážu. Vyhodila jsem svého syna Tomáše a jeho ženu Lucii z našeho bytu, protože už jsem dál nemohla snášet, jak mě přehlížejí a berou jako samozřejmost. Teď, když jsem za nimi zavřela dveře, poprvé po letech cítím, že mám svůj život zase ve svých rukou.
Jsem Anna a celý život jsem dřela, abych mohla svým dětem a vnoučatům něco zanechat. Když jsem ale náhodou zaslechla, že mě můj vlastní vnuk Filip plánuje vystěhovat z mého domu, rozhodla jsem se vzít osud do vlastních rukou. Můj příběh je o zradě, odvaze a o tom, že nikdy není pozdě postavit se za sebe.
Jmenuji se Lucie a nikdy nezapomenu na den, kdy mě Tomáš opustil těsně před porodem naší dcery. Tři roky jsem bojovala sama, abych vychovala naši holčičku, a když se Tomáš znovu objevil v našem životě, musela jsem čelit nejtěžšímu rozhodnutí svého života. Příběh o zradě, síle mateřství a otázce, zda je možné skutečně odpustit.
Jednoho deštivého večera mi syn Marek oznámil, že je otcem. Všechno, co jsem si myslela, že vím o své rodině, se během pár minut rozpadlo. Musela jsem se rozhodnout, jestli budu stát při něm, nebo ho nechat nést následky jeho činů samotného.
Jmenuji se Radek a jsem otec čtyř dětí. Po smrti manželky jsem se snažil zvládnout rodinu sám, ale jeden osudný večer, kdy jsem nechal nejstaršího syna hlídat sourozence, mi obrátil život naruby. Teď stojím před soudem a ptám se: Je možné být dobrým rodičem v očích společnosti, když děláte jen to nejlepší, co umíte?
Letos jsem se rozhodla změnit zaběhnutý řád naší rodinné oslavy a zapojit všechny do příprav. Netušila jsem, že tím otevřu staré rány, ale zároveň najdu novou blízkost s manželem Petrem a dětmi, Lukášem a Emou. Tento den mi ukázal, jak těžké je opustit tradice, ale i jak moc to může naši rodinu posílit.
Jmenuji se Tomáš a s manželkou Janou jsme si před třemi lety slíbili lásku v malém kruhu rodiny. Žili jsme skromně, šetřili na vlastní bydlení a snažili se postavit na vlastní nohy. Všechno se změnilo, když po roce ticha zazvonil telefon a můj tchán František stál najednou přede dveřmi – s tajemstvím, které roztrhalo naši rodinu.
V den svých narozenin jsem dostala od svého přítele Tomáše, který je svobodný táta a miluje práci se dřevem, ručně vyrobený dárek. Místo vděčnosti jsem však reagovala podrážděně a naše hádka se rozrostla v něco mnohem většího, než jsem čekala. Teď přemýšlím, jestli jsem to nepřehnala a co vlastně znamená opravdová láska a uznání.
Nedělní oběd se změnil v noční můru, když jsem v synově snoubence poznala dívku, která roky šikanovala mou dceru. Musela jsem se rozhodnout mezi pravdou a klidem v rodině, zatímco mě svíraly výčitky, vztek i strach. Tohle je můj příběh o odvaze, odpuštění a o tom, jak těžké je čelit minulosti, která se neptá, kdy může přijít.
Jednoho deštivého odpoledne jsem poprosila svou maminku, aby pohlídala mé děti, ale její odmítnutí mě zasáhlo hlouběji, než jsem čekala. Vždycky jsem věřila, že rodina drží při sobě, ale najednou jsem stála před otázkou, jestli je krev opravdu hustší než voda. Tento příběh je o bolesti, zklamání a hledání síly odpustit.
