Jmenuji se Tereza a je mi třicet. Po dvou letech vztahu s Karlem jsem chtěla začít nový život, ale moje máma mi to odmítá dovolit, protože stále bydlím doma. Příběh o rodinných konfliktech, studu a touze po samostatnosti.
Od chvíle, kdy maminka odešla do důchodu, jsme jí s manželem začali finančně pomáhat. Postupně jsem se snažila vytvořit domov v bytě, který nám rodiče darovali, ale poslední dobou cítím, že naše síly i ochota pomáhat jsou na hraně. Příběh o rodinných poutech, vyčerpání a otázce, kde je hranice mezi vděčností a sebeobětováním.
Začínám svůj příběh v okamžiku, kdy mi Jana oznamuje, že už mě nemiluje. Vzpomínám na své tři největší lásky – Janu, Tomáše a Zuzanu – a na to, jak mě každá z nich změnila. Přes bolestné rozchody jsem se naučil, že některé lásky nejsou navždy, ale každá z nich má v našem životě své místo.
Jsem Eva a nikdy jsem nebyla dokonalou matkou. Když jsem vyhodila svého syna Pavla a jeho ženu Lenku z bytu, pochopila jsem, jak moc jsem dovolila, aby mě pocit viny ovládal. Teprve tehdy jsem si uvědomila, že někdy je třeba myslet i na sebe, i když to znamená rozbít vlastní rodinu.
Jmenuji se Alena a za pár dní se nám do domu nastěhuje syn s rodinou. Mám strach, že náš klidný život skončí, ale zároveň cítím, že nemůžeme říct ne – dům stejně jednou zdědí. V hlavě mi víří otázky, jestli jsme udělali správné rozhodnutí a co to udělá s naším vztahem.
Stojím uprostřed rušného parku v Praze a sleduji, jak můj syn Tomáš, kterého jsem vychovala sama, předstírá, že mě nezná. Vzpomínám na všechny oběti, které jsem pro něj přinesla, a snažím se pochopit, proč mě teď odmítá. V srdci mi zůstává otázka: Je mateřská láska opravdu dost silná, aby udržela rodinu pohromadě?
Nikdy jsem si nemyslela, že v důchodu budu znovu vstávat na budík a žít podle cizího rozvrhu. Přijala jsem roli babičky na plný úvazek, abych pomohla svým dětem, ale brzy jsem zjistila, že jsem ztratila vlastní život a moje oběť je považována za samozřejmost. Teď stojím na rozcestí a přemýšlím, jestli je ještě možné vzít si zpět svůj čas a respekt.
Jmenuji se Lenka a po deseti letech, kdy můj bývalý manžel Petr ignoroval naši dceru Kláru, se náhle rozhodl stát jejím otcem. Musím čelit jeho náhlému zájmu a zároveň chránit naši dceru před zklamáním, které už jednou zažila. Příběh o zradě, naději a odvaze postavit se minulosti.
Jsem Jana a po rozvodu jsem ztratila nejen manžela, ale i svou dceru Kláru. Když mi přestala odpovídat na zprávy, začala jsem se bát, že jsem ji ztratila navždy. Teprve když jsme si konečně promluvily, zjistila jsem, jak hluboké rány jsme si navzájem způsobili.
Jsem Marie a v padesáti osmi letech jsem si myslela, že konečně začnu žít pro sebe. Místo toho jsem se ocitla v pasti vlastního bytu, kde se mnou stále žijí moje dospělé děti, které odmítají odejít. Moje trpělivost došla a rozhodla jsem se, že je čas na radikální změnu – i kdybych měla jíst jen nudle a pít vodu.
Po čtvrtstoletí společného života s Janem jsem v jeho telefonu našla zprávy od jiné ženy. Všechno, co jsem považovala za jistotu, se během pár minut rozpadlo. Musela jsem se rozhodnout, jestli bojovat za naši rodinu, nebo začít znovu sama.
Jmenuji se Klára a nikdy bych nevěřila, že mě vlastní otec postaví před dveře domu, kde jsem vyrůstala. Po rozvodu jsem se s malým synem vrátila domů, ale místo bezpečí mě čeká napětí, hádky a pocit, že už sem nepatřím. V tomhle příběhu odhaluji, jaké to je být ztracená mezi minulostí a nejistou budoucností.
