Pět měsíců jsem žila v bytě s tchánem, který mi převrátil život naruby. Modlitba a víra mi pomohly najít klid uprostřed rodinných konfliktů a naučit se odpouštět. Dnes se ptám sama sebe, jestli bych dokázala být stejně silná i bez víry.
Jsem babička dvou vnoučat, Aničky a Matýska. Zatímco Anička je mou radostí a sluncem, k Matýskovi si nedokážu najít cestu. Bojuji s pocitem viny a strachem, že rozděluji rodinu, a ptám se sama sebe: Proč je láska někdy tak nespravedlivá?
Jmenuji se Jana Novotná a nikdy bych nevěřila, jak moc může jeden neobvyklý růst mého syna změnit život celé naší rodiny. Od chvíle, kdy jsme zjistili, že náš malý Matěj je ve svých osmnácti měsících větší než jeho tříletá sestra Anička, se náš svět obrátil vzhůru nohama. Bojujeme s nepochopením okolí, strachem o jeho zdraví i vlastními obavami, ale zároveň se snažíme najít sílu a lásku v každodenních radostech.
Jmenuji se Tomáš a nikdy nezapomenu na den, kdy mi zavolali ze školy, že můj syn Matěj omdlel a zranil se. Vždycky jsem ho učil, jak se má zachovat, když cítí, že na něj jde slabost, ale tentokrát to neudělal. Když jsem zjistil, proč, roztrhlo mi to srdce a změnilo pohled na celý náš školní systém.
Jmenuji se Marie a po čtyřiceti letech v nemocnici jsem se konečně dočkala důchodu. Místo klidu mě ale čekalo nečekané napětí s dcerou, která předpokládala, že teď budu hlídat vnoučata na plný úvazek. Musela jsem si vybojovat právo na vlastní život a štěstí, i když to znamenalo zklamat vlastní rodinu.
Jedno ráno jsem nastoupil do autobusu cestou do práce a kvůli drobné chybě a roztržitosti způsobené mou dcerou jsem se dostal do konfliktu s řidičem. Banální situace se rychle změnila v dramatickou hádku před zraky ostatních cestujících. Tento zážitek mě donutil přemýšlet o lidskosti, empatii a o tom, jak snadno může být člověk odsouzen.
Jmenuji se Tomáš a v sedmi letech jsem napsal dopis, ve kterém jsem prosil o novou rodinu. Po rozdělení se sourozenci v pěstounské péči jsem se snažil najít místo, kde bych mohl znovu věřit a patřit. Můj příběh je o naději, bolesti odloučení a odvaze dítěte hledat lásku.
Celý život jsem žila ve lži, abych ochránila svou dceru. Musela jsem se stát někým jiným, abych jí dala šanci na lepší život. Teď, když je dospělá, přemýšlím, jestli jsem jí dala víc, nebo jí něco zásadního vzala.
Byla jsem vyhozena z maturitního plesu kvůli květovaným šatům, které prý porušovaly školní řád. V slzách jsem volala své nejlepší kamarádce do prázdného parkoviště, zatímco uvnitř školy se slavilo beze mě. O týden později jsem našla útěchu na plese své sestřenice, ale otázky a bolest zůstaly.
Sedím sama v kuchyni a čekám na telefonát, který nepřichází. Moje děti žijí své životy, zatímco já se snažím pochopit, kde se stala chyba. Příběh o bolesti, rodinných konfliktech a těžkém rozhodnutí, které může všechno změnit.
Jmenuji se Klára a nikdy bych nevěřila, že mě vlastní sestra vyhodí z domu kvůli obyčejným jablkům. Vždycky jsem si myslela, že rodina je o pochopení a lásce, ne o drahých darech. Ten den mi ale otevřel oči a donutil mě přemýšlet, co pro nás dnes znamená rodina.
Jmenuji se Lucie a celý život jsem žila ve stínu své babičky, která se před celou vesnicí chlubila mým synem, přestože ho téměř neznala. Vždycky jsem toužila po opravdové rodině, ale místo toho jsem musela čelit jejím lžím a vlastní nejistotě. Teprve když jsem se postavila pravdě čelem, pochopila jsem, že někdy je třeba prolomit rodinné mlčení, i když to bolí.
