Jaké profese mají vaši otcové? Stavitel, lékař, učitel? Můj biologický otec byl celý život řidičem kamionu. Cestoval, setkával se s lidmi a pozoroval svět. Alespoň to jsem si jako dítě přál. Koneckonců jsme spolu nežili: můj otec nás opustil, když mi bylo šest. Máma vždy říkala, že honil sen. Nebyli si souzeni. Brzy, v našich životech
Moje matka byla vždy kontrolující postavou v mém životě. Ne ke všem, ne. Jen ke svým dětem. Náš otec měl v minulosti dobrou práci, ale to nás neochránilo před její přehnanou povahou.
Můj biologický otec opustil moji mámu, když jsem byla ještě batole. Až do svých deseti let jsem říkala svému nevlastnímu otci „tati“, aniž bych věděla, že není můj skutečný otec. Když jsem se dozvěděla pravdu, vůbec mě to nezasáhlo. Už jsem nebyla malá holčička, takže jsem svého nevlastního otce nadále považovala za tátu. Ale teď, když se blíží svatba mé mladší sestry, bojuji se žárlivostí a zmatením ohledně chování mého nevlastního otce.
Mateřská láska nezná hranic a matka je ochotná obětovat vše pro štěstí svého dítěte. Bezesné noci, předčasné šediny a sladkobolná bolest při sledování, jak její dítě roste a stává se nezávislým, jsou součástí této cesty. To chápu velmi dobře, protože jsem jednou z těch matek. Ale nedávno jsem se rozhodla, že je čas zpomalit a začít žít pro sebe. Zvláště když se zdálo, že můj syn Jakub má vše pod kontrolou… nebo jsem si to alespoň myslela.
Jeho rodina se nezapojovala do žádných škodlivých aktivit, ale měla mentalitu, že vše by mělo být podáno bez námahy. Jak víte, nic na tomto světě nepřichází snadno.
Moje tchyně, Lenka, je 50 let. Je to energická a atraktivní žena, která si užívá moderní účesy a oblečení a pečlivě si udržuje štíhlou postavu. Rozvedla se s otcem mého manžela Petra před lety a rozhodla se věnovat svůj život svému jedinému synovi Petrovi. Lenka žije na předměstí, ale připadá mi, jako by bydlela hned vedle.
Nerozumím svému zeti. Zakazuje mi chodit k nim domů a starat se o mého vnuka. Můj zeť je velmi dobrý manžel. Miluje mou dceru, dobře vydělává a je skvělou hlavou rodiny. Také velmi miluje svého syna, ale protože hodně pracuje, vidí ho jen když spí a o víkendech. Problém je, že věří, že
Od dětství je moje máma v neustálé soutěži se svou sestrou. Chápala bych, kdyby to bylo jen mezi nimi, ale vždy to končí tím, že to ubližuje ostatním.
Prostě nechápu dnešní módu. Mladí lidé na sebe zírají takovým způsobem, že je to přímo odporné. Moje vnučka není výjimkou! Ale co mě nejvíc štve
Nikdy jsem si nemyslela, že budu cítit zášť vůči své mámě a bratrovi. Byla jsem vychována jinak. Ale život se vyvinul tak, že se nemohu zbavit pocitu nespravedlnosti. Co mám v této situaci dělat? Nedokážu se rozhodnout sama. Vyrůstali jsme v těsně spjaté rodině, ale teď je všechno jiné.
Jsou teď dospělí a nemůžu se dočkat, až budu mít vnoučata, i když chápu, že by měli nejdříve založit rodinu. Ale v dnešní době je moderní žít nezávisle.
Každý rodič chce pro své děti to nejlepší—dobrý život, naplňující kariéru a milujícího partnera. Bohužel, někdy děti opakují stejné chyby. Tady je příběh syna, který po rozvodu neponaučil se z minulosti a udělal stejnou chybu znovu. Co s tím můžeme dělat? Život jde dál a náš přístup k milovaným se postupně mění.