Můj manžel a já máme malé dítě a jsme manželé už 6 let. Během této doby jsme čelili mnoha výzvám: finančním problémům, problémům s důvěrou v manželství, nezaměstnanosti a krizím duševního zdraví. Ale zvládli jsme to všechno společně a byli jsme šťastní až do nedávna. Můj manžel, Alexandr, je jedináček a jeho otec, Karel, žije mimo město. Bydlíme v Alexandrově bytě. Nicméně
Nathan pracuje neúnavně, zatímco jeho žena, Viktorie, zůstává doma. Neviním ji, ale zdá se, že Viktorie ho využívá. Tento dárek ukázal pravou povahu všech.
Ruby vždy upřednostňovala svou kariéru před rodinou, což vedlo k tomu, že se její děti cítily zanedbané a nedůležité. Nyní se snaží nabízet rady ohledně rodičovství, ale její slova zní prázdně.
V jejich myslích je úcta k tradici, kde muž vydělává peníze a žena spravuje celý výdělek… Můj manžel a já se stále snažíme najít rovnováhu v tomto dynamickém vztahu.
Mám pět dětí: dvě dcery a tři syny. Bylo to asi před 30 lety, když byli všichni malí. Teď jsou dospělí a zakládají vlastní rodiny. Můj vztah s dcerami je napjatý a synové jsou odtažití.
Věřím, že matka by měla milovat své děti stejně. Jak může matka milovat jedno dítě a druhé odstrkovat? Jak se ukazuje, je to možné. Moje vlastní dcera je toho nejlepším příkladem. Moje Klára je hrdá žena, která chodila jen s chlapci z dobrých rodin. Vybrala si manžela, který byl sportovec. Karel studoval na
Pravděpodobně je to moje chyba; měla bych být asertivnější, ale nějak to nedokážu. Proto ve třiceti letech nemám vlastní život. Bydlím s matkou a dělám, co chce ona. Nemůžu ani jít na procházku s přáteli, aniž by volala všem, které zná, aby mě zkontrolovala.
Nadávala jsem si za to, že jsem nakoupila tolik potravin. Ale musela jsem nakrmit svého manžela a syna. Celý den jsem se cítila hrozně. Večer mě rozbolela hlava. Chtěla jsem jen trochu klidu.
– Ahoj, Noro. Jak se máš? Něco nového?
Naďa měla mladší bratry-dvojčata, kteří dostávali všechno – od rodičovské lásky a pozornosti až po nejlepší dárky a pochoutky. S jejich příchodem se její život dramaticky změnil.
Po deseti letech manželství jsem se konečně osvobodila od stereotypů, které mi vštípily moje matka, babička a tchyně o tom, jak být dokonalou manželkou. Tou, která pracuje, stará se o děti, udržuje dům v dokonalém pořádku, vaří lahodná jídla a zajišťuje, aby její manžel byl vždy dobře oblečený, dobře najedený a šťastný. Můj manžel Petr to ani neocenil; bral to všechno jako samozřejmost.
Nejvíce překvapující bylo, že ne všichni naši přátelé a rodina nás po sdílení tohoto příběhu podpořili, asi polovina z nich. Proto vám o tom chci povědět.
