Jmenuji se Hana a právě mi bylo šestnáct. Po smrti maminky žiju jen s tátou, který je o generaci starší, a s nevlastní sestrou Lenkou. Každý den bojuji o to, aby mě někdo slyšel, abych mohla být sama sebou, ale v našem domě se mé sny i slova ztrácejí v tichu a pohrdání.
Jmenuji se Marek a nikdy bych nevěřil, že se mi může rozpadnout manželství kvůli nevěře. Můj svět se zhroutil v okamžiku, kdy jsem zjistil, že mi Alena lže, ale časem jsem musel přiznat, že vina neleží jen na jejích bedrech. Tento příběh je o bolesti, hledání pravdy a otázce, zda je možné odpustit – a hlavně pochopit, proč se to vlastně stalo.
Šest let jsem žila po boku muže, který místo života volil pohodlí gauče. Každý den jsem bojovala s jeho apatií, zatímco jsem se snažila udržet rodinu pohromadě a neztratit samu sebe. Dnes se ptám, kde je hranice mezi láskou a sebeobětováním.
Jsem Lucie a už dva roky jsem vdaná za Davida, který má za sebou jedno manželství. Když jsem zjistila, že své bývalé ženě Janě kupuje květiny k narozeninám, zatímco já jsem od něj nikdy nedostala ani čokoládu, začalo se ve mně všechno hroutit. Přemýšlím, jestli jsem udělala chybu, když jsem neposlechla mámu a jestli vůbec někdy budu pro Davida na prvním místě.
Jmenuji se Štěpán a celý život jsem bojoval s pocitem, že do svého rodného města nepatřím. Moje láska k malování byla pro ostatní jen podivnou zálibou, která mě oddělovala od rodiny i přátel. Když jsem se ocitl na dně, musel jsem najít odvahu postavit se svým démonům a najít barvy tam, kde bych je nikdy nehledal.
Jednoho deštivého odpoledne jsem na nádraží potkala muže, kterého jsem kdysi milovala víc než svůj vlastní život. Jeho pohled byl prázdný, slova mu uvízla v hrdle, a já si uvědomila, jak hluboké jizvy nám minulost zanechala. Vzpomínky na naši společnou bolest i naději mě nutí přemýšlet, jestli je možné odpustit a začít znovu.
Stojím na nádraží v Brně, v ruce lístek do Prahy a v hlavě chaos. S Martinem jsme byli nerozluční, ale teď vím, že musím odejít, abych našla samu sebe. Je to příběh o lásce, která nestačila, o odvaze pustit minulost a o tom, jak těžké je rozhodnout se pro vlastní štěstí.
V osmnácti jsem se provdala za Tomáše, muže o dvacet let staršího. Zpočátku jsem byla okouzlená jeho zkušenostmi a ochranitelskostí, ale brzy jsem zjistila, že věkový rozdíl přináší nečekané problémy. Tato zkušenost mě naučila, co znamená skutečná láska, nezávislost a vlastní hodnota.
Jmenuji se Linda a nikdy nezapomenu na ten den, kdy se mi zhroutil svět. Po rozvodu jsem zůstala sama s dvěma dětmi, bez zkušeností a bez jistoty, jak je uživím. V zoufalé snaze jim zajistit lepší život jsem však možná ztratila to nejdůležitější – jejich důvěru i samu sebe.
Stojím v kuchyni, ruce se mi třesou, když slyším, jak za dveřmi dětského pokoje opět stoupá hlas. Miloval jsem Petru, i když už měla dvě děti z předchozího manželství. Věřil jsem, že láska nás všechny spojí, ale realita byla mnohem tvrdší, než jsem si kdy dokázal představit.
Po dalším hádce s mým manželem Petrem jsem hledala útočiště u rodičů, ale ti mě odmítli přijmout a poslali mě zpět k němu. Cítila jsem se zrazená a opuštěná, když mi zavřeli dveře před nosem. Jak se vyrovnat s tím, že ti nejbližší nechtějí slyšet můj hlas?
Od chvíle, kdy jsem se setkala s tchyní Barborou, bylo jasné, že naše vztahy nebudou jednoduché. Její dárek mému manželovi, auto, přišlo s podmínkou, že já ho nesmím řídit. Tento zákaz se stal jiskrou, která zapálila dlouho doutnající rodinné napětí.
