Od dětství žiju v domě, který postavili moji prarodiče. Když jsem se vdala za Petra, doufala jsem, že společně dům opravíme, ale jeho matka, paní Věra, udělala všechno pro to, aby se pozornost obrátila na jejich rodinný dům. Každodenní napětí, generační rozdíly a boj o domov mě roztrhaly na kusy.
Jmenuji se Ivana a po rozvodu s Markem jsem zůstala sama v prázdném bytě, bez úspor, bez auta, s pocitem, že jsem roky žila ve lži. Vyprávím svůj příběh o zradě, rodinných konfliktech a o tom, jak těžké je znovu najít sebeúctu, když se ti rozpadne celý svět. Je to příběh o bolesti, ale i o naději a odvaze začít znovu.
Jmenuji se Lucie a vyprávím svůj příběh o tom, jak jsem bojovala za lásku v zemi, kde stále rozhoduje původ a společenské postavení. Prožila jsem dětství v rozvedené rodině a chudobě v Ostravě, zatímco můj milovaný Petr pocházel z vážené pražské rodiny. Jeho rodiče mě nikdy nepřijali a naše láska byla neustále vystavena jejich tlaku a očekáváním.
Po rozvodu se moje tchyně rozhodla, že mě z rodiny vymaže. Bojovala jsem o syna, o své místo ve světě a o právo zůstat sama sebou. Tahle bolestná zkušenost mě donutila přemýšlet, co vlastně znamená rodina a identita.
Celý život jsem byla s Lenkou nerozlučná, naše děti Filip a Marek vyrůstaly jako bratři. Když se do sebe zamilovali a rozhodli se vzít, věřila jsem, že je to splnění našeho dávného snu. Jenže svatba odhalila hluboko zakořeněné předsudky v našich rodinách a zničila naše přátelství.
Jmenuji se Jakub a celý život jsem byl středobodem pozornosti své mámy a nevlastního otce. Když jsem se zamiloval do Elišky, jejich láska a péče se změnily v chlad a odmítání. Nakonec jsem se rozhodl pro svatbu v zahraničí bez jejich vědomí – a teď se ptám, jestli jsem udělal správně.
Jedné noci jsem s dětmi utekla od manžela, který nás dlouho týral. Zoufale jsem hledala pomoc u své nejlepší kamarádky, ale její muž nás odmítl pustit dovnitř. V temném panelákovém schodišti jsem se ptala sama sebe, jestli pro nás ještě existuje naděje.
Jmenuji se Ivana a kdysi jsem věřila, že mám všechno – milující rodinu, oporu a jistotu. Když však můj syn Matěj těžce onemocněl, zůstala jsem na všechno sama a slova nejbližších mě ranila víc než jakákoli nemoc. Toto je můj příběh o zoufalství, zradě a otázce, kam se podělo lidské soucítění.
Jmenuji se Daniela a celý život jsem žila ve stínu své babičky Marie – ženy, která se před celou vesnicí chlubila naší rodinou, ale málokdy nás skutečně znala. V tomto příběhu popisuji jednu osudovou noc, kdy se pravda dostala na povrch a já navždy změnila svůj pohled na ni. Je to vyprávění o pýše, samotě a touze být viděn takový, jaký skutečně jsem.
Jmenuji se Ivana a vždy jsem byla žena, která si šla za svým. Po svatbě jsem nechala svého muže Petra řídit naše finance, i když jsem vydělávala víc. Dnes mezi námi stojí zeď mlčení a já se ptám, jestli pro nás ještě existuje naděje.
Jmenuji se Ivana a už dva roky žiji ve stínu své tchyně, protože můj muž Petr odmítá opustit její byt. Každý den bojuji s pocitem zrady, bezmoci a neustále si kladu otázku, kde jsem udělala chybu. Tento příběh je mým voláním po pochopení a zároveň výzvou pro všechny, kdo se někdy cítili uvězněni mezi láskou a rodinou.
Jmenuji se Hana a roky jsem odevzdávala celou svou výplatu manželovi, protože jsem věřila, že tak projevím lásku a důvěru. Postupně jsem však zjistila, že jsem ztratila kontrolu nad svým životem a každý můj krok je pod drobnohledem. Toto je můj boj mezi strachem, pochybnostmi a touhou po nezávislosti.
