Jmenuji se Jana a toto je příběh o tom, jak jsem se jako samoživitelka v malém městě na Vysočině musela postavit chudobě, předsudkům i vlastní rodině. Přes slzy, ponížení a nejistotu jsem našla sílu vybudovat nový život pro sebe a svého syna. Dnes chci svým příběhem dodat odvahu všem, kteří se cítí ztraceni.
Jmenuji se Marta a ještě před pár lety bych si nikdy nepomyslela, že mě vlastní otec postaví před dveře našeho bytu. Vždycky jsem byla jeho malá holčička, ale dnes stojím na pokraji bezdomoví a ptám se sama sebe, kde se stala chyba. Je to můj příběh o ztrátě jistot, rodinných konfliktech a hledání odpovědi na otázku, co vlastně znamená domov.
Jsem Marie a sleduji, jak moje dcera Lucie upřednostňuje svého syna Tomáše před dcerou Aničkou. Jako babička jsem se snažila zasáhnout, ale narazila jsem na zeď mlčení a hrdosti. Teď stojím před rozhodnutím, které může navždy změnit život mé vnučky i celé naší rodiny.
Po rozvodu s manželem, kterého jsem znala od střední školy, jsem přišla o všechno a ocitla se bez střechy nad hlavou. Teď se snažím postavit vlastní dům a začít znovu, ale nový vztah mi přináší víc otázek než odpovědí. Sdílím svůj příběh o zradě, naději a strachu z dalšího zklamání.
Jmenuji se Jana a celý život jsem bojovala s pocitem méněcennosti, který mi vštěpovala vlastní matka. Když jsem se rozhodla postavit za sebe a změnit svůj život, musela jsem čelit nejen jejímu odporu, ale i nepochopení celé rodiny. Tento příběh je o tom, jak těžké je najít vlastní hodnotu v prostředí, kde vás neustále někdo sráží, a jaké to je, když se konečně rozhodnete říct dost.
Jmenuji se Lucie a právě prožívám nejnapjatější období svého života. Můj manžel a švagrová se rozhodli, že budu hlídat její dítě, protože jsem přece ‚jen‘ na mateřské. Bojuji s pocitem viny, tlakem rodiny a touhou postavit se za sebe i své děti.
Jednoho dusného červnového večera jsem se hádala s mámou, která nikdy nepochopila, proč potřebuji být chvíli sama. Utekla jsem do staré chaty po dědovi na Šumavě, kde jsem čelila nejen prachu a samotě, ale hlavně svým strachům a rodinným tajemstvím. Tenhle léto mě změnilo víc, než jsem čekala – a pořád nevím, co znamená být opravdu svobodná.
Všechno začalo v přeplněném pražském autobusu, když jsem v očích neznámé ženy poznala svou dávnou nejlepší kamarádku Janu. Prožila jsem s ní bolestné ticho domácího násilí, zápasila se strachem i vinou, že jsem ji kdysi nechala samotnou. Tento příběh je o tom, jak jedno podání ruky může změnit život – a proč bychom se nikdy neměli odvracet od těch, které milujeme.
Před dvěma lety jsem si vzala rozvedeného muže, věřila jsem v naši budoucnost. Teď ale jeho dcera plánuje bydlet s námi v naší malé garsonce a já cítím, jak se mi život rozpadá pod rukama. Musím se rozhodnout, jestli zůstanu, nebo odejdu.
Jmenuji se Ivana a jsem matkou tří temperamentních dětí, které dokážou během chvilky obrátit celý park naruby. Každý den bojuji s pocity viny, únavy a nepochopení, když se snažím zvládnout jejich výbuchy energie a zároveň čelit pohledům ostatních rodičů. Přestože mě dcera ujišťuje, že jen já je dokážu zkrotit, někdy si nejsem jistá, jestli to opravdu zvládám.
Jmenuji se Jana a čtyři roky jsem žila s manželem Tomášem a jeho matkou v jednom bytě. Neustálé hádky, ponižování a pocit, že nikdy nejsem dost dobrá, mě dohnaly až na pokraj zhroucení. Nakonec jsem musela udělat těžké rozhodnutí a odejít, abych zachránila sebe i našeho syna.
Jmenuji se Iva a rozhodla jsem se nepozvat svou matku na vlastní svatbu. Tato volba roztrhla naši rodinu a přinutila mě čelit bolestivým vzpomínkám z dětství. Dnes se ptám, zda jsem byla sobecká, nebo jsem konečně udělala něco pro sebe.
