V okamžiku, kdy jsem si myslela, že už mě v životě nic nečeká, jeden nečekaný rozhovor na autobusové zastávce změnil úplně všechno. Mezi každodenními hádkami s manželem, starostmi o dospělé děti a pocitem neviditelnosti jsem našla odvahu začít znovu. Tohle je příběh o tom, jak jsem ve věku, kdy se od žen čeká, že se stáhnou do ústraní, objevila samu sebe a svět za hranicemi malého českého města.
Nikdy bych nevěřila, že v šedesáti letech ještě zažiju lásku, která mi převrátí život naruby. Můj příběh je o odvaze jít za štěstím navzdory očekáváním rodiny i společnosti. Prožila jsem bolest, ztrátu i nový začátek – a teď se ptám: má člověk právo na štěstí v každém věku?
Jmenuji se Jan a právě teď sedím v kuchyni, zatímco moje druhá žena Sabina na mě křičí, že žiju minulostí. V hlavě mi běží vzpomínky na Elišku a naši dceru Klárku, které jsem opustil kvůli touze po novém začátku. Teď, když vidím, jak se mi život rozpadá pod rukama, nevím, jestli mám sílu napravit své chyby.
Od dětství jsem nosil(a) obnošené oblečení, jedl(a) levná jídla a nikdy jsem nebyl(a) na dovolené. Máma šetřila každou korunu, ale já jsem za to platil(a) cenu v podobě studu, osamění a pocitu méněcennosti. Dnes se snažím pochopit, jestli to všechno stálo za to, nebo jestli jsem jen ztratil(a) kus sebe.
Vše se zlomilo v jediném okamžiku, když mě partner i jeho matka obvinili z nevěry a odmítli mé nenarozené dítě. Zůstala jsem sama, opuštěná a musela jsem se naučit žít bez podpory, kterou jsem považovala za samozřejmou. Po letech, kdy jsem si vybudovala nový život se synem, mě minulost dohnala – ale já už byla silnější a připravená postavit se jí čelem.
Jmenuji se Jana a toto je příběh o tom, jak jsem se jako samoživitelka v malém městě na Vysočině musela postavit chudobě, předsudkům i vlastní rodině. Přes slzy, ponížení a nejistotu jsem našla sílu vybudovat nový život pro sebe a svého syna. Dnes chci svým příběhem dodat odvahu všem, kteří se cítí ztraceni.
Jmenuji se Marta a ještě před pár lety bych si nikdy nepomyslela, že mě vlastní otec postaví před dveře našeho bytu. Vždycky jsem byla jeho malá holčička, ale dnes stojím na pokraji bezdomoví a ptám se sama sebe, kde se stala chyba. Je to můj příběh o ztrátě jistot, rodinných konfliktech a hledání odpovědi na otázku, co vlastně znamená domov.
Jsem Marie a sleduji, jak moje dcera Lucie upřednostňuje svého syna Tomáše před dcerou Aničkou. Jako babička jsem se snažila zasáhnout, ale narazila jsem na zeď mlčení a hrdosti. Teď stojím před rozhodnutím, které může navždy změnit život mé vnučky i celé naší rodiny.
Po rozvodu s manželem, kterého jsem znala od střední školy, jsem přišla o všechno a ocitla se bez střechy nad hlavou. Teď se snažím postavit vlastní dům a začít znovu, ale nový vztah mi přináší víc otázek než odpovědí. Sdílím svůj příběh o zradě, naději a strachu z dalšího zklamání.
Jmenuji se Jana a celý život jsem bojovala s pocitem méněcennosti, který mi vštěpovala vlastní matka. Když jsem se rozhodla postavit za sebe a změnit svůj život, musela jsem čelit nejen jejímu odporu, ale i nepochopení celé rodiny. Tento příběh je o tom, jak těžké je najít vlastní hodnotu v prostředí, kde vás neustále někdo sráží, a jaké to je, když se konečně rozhodnete říct dost.
Jmenuji se Lucie a právě prožívám nejnapjatější období svého života. Můj manžel a švagrová se rozhodli, že budu hlídat její dítě, protože jsem přece ‚jen‘ na mateřské. Bojuji s pocitem viny, tlakem rodiny a touhou postavit se za sebe i své děti.
Jednoho dusného červnového večera jsem se hádala s mámou, která nikdy nepochopila, proč potřebuji být chvíli sama. Utekla jsem do staré chaty po dědovi na Šumavě, kde jsem čelila nejen prachu a samotě, ale hlavně svým strachům a rodinným tajemstvím. Tenhle léto mě změnilo víc, než jsem čekala – a pořád nevím, co znamená být opravdu svobodná.
