Jmenuji se Lucie a vyprávím svůj příběh o tom, jak jsem bojovala za lásku v zemi, kde stále rozhoduje původ a společenské postavení. Prožila jsem dětství v rozvedené rodině a chudobě v Ostravě, zatímco můj milovaný Petr pocházel z vážené pražské rodiny. Jeho rodiče mě nikdy nepřijali a naše láska byla neustále vystavena jejich tlaku a očekáváním.
Po rozvodu se moje tchyně rozhodla, že mě z rodiny vymaže. Bojovala jsem o syna, o své místo ve světě a o právo zůstat sama sebou. Tahle bolestná zkušenost mě donutila přemýšlet, co vlastně znamená rodina a identita.
Celý život jsem byla s Lenkou nerozlučná, naše děti Filip a Marek vyrůstaly jako bratři. Když se do sebe zamilovali a rozhodli se vzít, věřila jsem, že je to splnění našeho dávného snu. Jenže svatba odhalila hluboko zakořeněné předsudky v našich rodinách a zničila naše přátelství.
Jmenuji se Jakub a celý život jsem byl středobodem pozornosti své mámy a nevlastního otce. Když jsem se zamiloval do Elišky, jejich láska a péče se změnily v chlad a odmítání. Nakonec jsem se rozhodl pro svatbu v zahraničí bez jejich vědomí – a teď se ptám, jestli jsem udělal správně.
Jedné noci jsem s dětmi utekla od manžela, který nás dlouho týral. Zoufale jsem hledala pomoc u své nejlepší kamarádky, ale její muž nás odmítl pustit dovnitř. V temném panelákovém schodišti jsem se ptala sama sebe, jestli pro nás ještě existuje naděje.
Jmenuji se Ivana a kdysi jsem věřila, že mám všechno – milující rodinu, oporu a jistotu. Když však můj syn Matěj těžce onemocněl, zůstala jsem na všechno sama a slova nejbližších mě ranila víc než jakákoli nemoc. Toto je můj příběh o zoufalství, zradě a otázce, kam se podělo lidské soucítění.
Jmenuji se Daniela a celý život jsem žila ve stínu své babičky Marie – ženy, která se před celou vesnicí chlubila naší rodinou, ale málokdy nás skutečně znala. V tomto příběhu popisuji jednu osudovou noc, kdy se pravda dostala na povrch a já navždy změnila svůj pohled na ni. Je to vyprávění o pýše, samotě a touze být viděn takový, jaký skutečně jsem.
Jmenuji se Ivana a vždy jsem byla žena, která si šla za svým. Po svatbě jsem nechala svého muže Petra řídit naše finance, i když jsem vydělávala víc. Dnes mezi námi stojí zeď mlčení a já se ptám, jestli pro nás ještě existuje naděje.
Jmenuji se Ivana a už dva roky žiji ve stínu své tchyně, protože můj muž Petr odmítá opustit její byt. Každý den bojuji s pocitem zrady, bezmoci a neustále si kladu otázku, kde jsem udělala chybu. Tento příběh je mým voláním po pochopení a zároveň výzvou pro všechny, kdo se někdy cítili uvězněni mezi láskou a rodinou.
Jmenuji se Hana a roky jsem odevzdávala celou svou výplatu manželovi, protože jsem věřila, že tak projevím lásku a důvěru. Postupně jsem však zjistila, že jsem ztratila kontrolu nad svým životem a každý můj krok je pod drobnohledem. Toto je můj boj mezi strachem, pochybnostmi a touhou po nezávislosti.
Jmenuji se Jana a celý život jsem věřila, že když dávám lásku a úsilí, vrátí se mi to zpět. V tomto příběhu vás provedu svou bolestnou cestou skrze nevděčné vztahy, rodinné hádky a ztracená přátelství, až k poznání vlastní hodnoty. Nakonec zůstává otázka: kolikrát ještě musíme obětovat sami sebe pro ty, kteří si nás neváží?
Jmenuji se Marie a už dva roky jsem neviděla svou vnučku. Moje dcera Jana mě považuje za nestabilní a odmítá každý můj pokus o sblížení. Každý den se ptám sama sebe, kde jsem udělala chybu a jak mohu znovu získat důvěru své rodiny.
