„Tchyně zklamaná vnukem, chtěla vnučku: Rodina roztržená na kusy“
V dnešním příběhu neuskutečněné sny a očekávání otráví životy celé rodiny. Absurdní situace, ale takové věci se stávají. Toto je příběh babičky a jejího vnuka v České republice.
V dnešním příběhu neuskutečněné sny a očekávání otráví životy celé rodiny. Absurdní situace, ale takové věci se stávají. Toto je příběh babičky a jejího vnuka v České republice.
Jana žila se svým manželem ve vlastním domě. Dům se nacházel v předměstské oblasti. V našem městě je mnoho takových domů, které vypadají jako typické venkovské domy. Je to krásné, klidné a plné zeleně. Můžete zahradničit nebo chovat slepice, pokud chcete. Jen kousek pěšky najdete hlavní ulici s veřejnou dopravou a
Jasně vidím, že můj vnuk nemá zájem ani přirozený talent na fotbal. Eva to odmítá uznat a zcela ignoruje skutečnost, že její syn nechce hrát.
Je těžké se teď neztratit ve starých fotografiích. Tady je výlet do Českého ráje, tady oslava narozenin mé maminky a tady je můj manžel na svatbě svého bratra.
Lenka byla vždy složitou osobností, takže mě to vůbec nepřekvapilo. Když konečně odešla do důchodu, její kolegové museli otevřít šampaňské na oslavu. Teď si přináší své frustrace do našeho domova.
„Můj manžel a já jsme se rozvedli, když bylo našemu nejstaršímu synovi 12 let a naší nejmladší dceři teprve 6. Musela jsem vychovávat děti sama a nikdy jsem se znovu nevdala. Navzdory výzvám se mi podařilo udržet rodinu pohromadě s pomocí mé matky. Byla pro nás požehnáním, starala se o děti, zatímco jsem pracovala dlouhé hodiny. Nyní, o několik let později, se moje snacha rozhodla, že bychom se měli vídat jen o svátcích, i když jsme jim darovali dům.“
Moje tchyně je na nás už tři měsíce rozčílená. Důvodem její nespokojenosti je, že jsme se rozhodli jet na dovolenou místo toho, abychom jí dali peníze na rekonstrukci domu. Její dům žádné úpravy nepotřebuje, ale ona věří, že rekonstrukce by se měly dělat každých pět let. Mezitím raději utrácí své peníze za různé požitky. My nejsme
Vím, že mě možná budou soudit, ale je mi líto mého manžela. Včera jeho matka svolala celou rodinu: vnoučata, děti a zeťe, aby oznámila, kdo dostane dědictví. Byli jsme zaskočeni. Myslím, že je to nespravedlivé. Tady je, co paní Nováková rozhodla: byt v centru města jde mladšímu synovi, zatímco starší syn (můj manžel) dostane letní chatu.
„Měla sis něco přinést s sebou. Dobře, musíme jít. Jinak kvůli tobě přijdeme pozdě.“ Tereza zavřela za sebou dveře, nechávajíc svou matku a syna za sebou.
Malý Tomášek přiběhl s otevřenou náručí. Osmiletá Anička stála v rohu, kousala si ret—babička pro ni nic nepřinesla. Vždycky to tak bylo, ale nikdy si nestěžovala.
Léta jsem byla zvána, ale vždy jsem odmítala, a teď jsem se rozhodla myslet na sebe. Moje děti jsou dospělé. Moje dcera letos oslavila 38. narozeniny.
Rozumím tomu. Matka mého manžela také žila na Moravě. Blížily se její 60. narozeniny, a tak jsme se rozhodli ji navštívit. Můj manžel jí zavolal z vlaku.