Jmenuji se Tomáš a po rozvodu jsem deset let hledal smysl života v povrchních vztazích. Pak jsem potkal Veroniku, ženu, jejíž samota a tajemství mě fascinovaly i děsily. Naše setkání mě přiměla přemýšlet, jestli je možné překonat vlastní démony a skutečně někoho milovat.
Píšu svůj příběh o tom, jak jsem po stěhování z Brna do Prahy přišel o kontakt se svými dětmi. Vzpomínám na bolestné hádky s manželkou, které nás všechny rozdělily, a na to, jak se snažím najít odvahu a způsob, jak znovu navázat vztah se svými syny. Sdílím své pochyby, vinu i naději, že ještě není pozdě něco změnit.
Jmenuji se Tomáš a stojím před největším dilematem svého života. Moje máma kdysi bez váhání pomohla mé bývalé manželce, když jsme se rozváděli, ale teď, když jsem v nouzi se svou současnou ženou, odmítá nám podat pomocnou ruku. Všechno se ve mně pere a nevím, jestli mám bojovat za svou rodinu, nebo přijmout máminu tvrdou pravdu.
Jmenuji se Tomáš a celý život jsem se snažil být lepší než můj otec, který nás opustil, když mi bylo osm. Po třiceti letech se nečekaně objevil v mém životě a já musel čelit starým ranám, které jsem si myslel, že už jsou dávno zahojené. Jeho návrat rozvířil nejen moje city, ale i vztahy v rodině a ohrozil všechno, co jsem si sám vybudoval.
Jmenuji se Jana a celý život jsem žila v malé vesnici, kde jsme s manželem vychovali našeho syna Tomáše. Když mi oznámil, že mě nechce na své svatbě, zhroutil se mi svět. Tento příběh je o bolesti, hanbě a hledání odpuštění v rodině.
Celý život jsem žila s pocitem, že jsem jako matka selhala. Každý den mě tížila vina, kterou jsem si sama přivodila, a bála jsem se, že moje dcera mi nikdy neodpustí. Až jednoho dne mi řekla něco, co mi obrátilo život naruby.
Chtěla jsem mámě k narozeninám koupit novou lednici a poprosila bratra, aby přispěl. Místo radosti a rodinné pohody se ale mezi námi rozhořel konflikt, který odhalil hlubší problémy v naší rodině. Teď přemýšlím, jestli vůbec někdy můžeme být opravdově jednotní.
Jednoho deštivého večera jsem se stal opatrovníkem své babičky, když mi v bytě na Žižkově oznámila, že už neví, kdo jsem. Musel jsem se naučit žít s jejími ztrátami paměti, s vlastními pochybnostmi a s tlakem rodiny, která měla na všechno jiný názor. Příběh o tom, jak láska a povinnost někdy znamenají těžká rozhodnutí a jaké to je, když se role v rodině obrátí.
Celý život mě pronásledoval pocit, že jsem jako matka selhala. Teprve když mi moje dospělá dcera řekla něco nečekaného, začala jsem chápat, jak moc jsem se mýlila. Tento příběh je o vině, odpuštění a síle mateřské lásky.
Od prvního dne, co jsem vstoupila do rodiny svého manžela, jsem cítila, že pro jeho matku nikdy nebudu dost dobrá. Každý den bojuji s pocitem, že jsem v našem vlastním domě jen hostem a služkou, zatímco ona si užívá pohodlí a pozornosti. Přestože mám dvě děti a plánujeme třetí, musím se neustále rozhodovat mezi vlastním štěstím a klidem v rodině.
Když můj muž Petr odcházel a odvážel poslední krabici z garáže, stála jsem ve dveřích a sledovala, jak mizí. Po třiceti letech manželství a mateřství jsem zůstala sama – a poprvé v životě musím zjistit, kdo vlastně jsem. Je to příběh o ztrátě, hledání vlastní identity a odvaze začít znovu, i když už je vám skoro šedesát.
Jsem matka, která sleduje, jak se její syn mění pod vlivem své ženy. Bojuji s pocitem bezmoci, když vidím, jak je vyčerpán a nešťastný, zatímco jeho žena na něj klade stále větší nároky. Snažím se najít odvahu zasáhnout, ale bojím se, že tím všechno jen zhorším.
