Před pěti lety jsme si s manželem Tomášem koupili vysněný dům na okraji Plzně. Všechno bylo v pořádku, dokud se k nám nenastěhovala jeho matka, paní Věra. Od té chvíle se náš domov proměnil v bitevní pole, kde jsem musela bojovat o své místo a o lásku svého muže.
Jmenuji se Marie a ve svých 78 letech jsem udělala rozhodnutí, které rozbilo naši rodinu. Převedla jsem svůj dům na vnuka, protože jsem věřila, že to je správné, ale moje dcera Jana mi to nikdy neodpustila. Už čtyři měsíce se mnou nemluví a já každý den přemýšlím, jestli jsem opravdu udělala chybu.
Vtrhla jsem do bytu jako vichřice a v kuchyni našla cizího muže, jak pije moji kávu. Máma, Alena, stála vedle něj s provinilým pohledem a já cítila, jak se mi svět hroutí pod nohama. Tohle je příběh o zradě, osamělosti, rodinných hranicích a o tom, jak jsem v zarostlé zahradě našla cestu k odpuštění i k sobě samé.
Jmenuji se Magda a osm let jsem byla manželkou Michala. Celý život jsem se obětovala jeho rodině, až jsem zapomněla, kým vlastně jsem. Teď stojím na rozcestí a musím se rozhodnout, jestli budu dál žít podle očekávání ostatních, nebo konečně začnu žít pro sebe.
Jsem Jana a pracuji v drogerii, kde často dostávám kosmetiku jako bonus. Jednoho dne si moje tchyně Alena bez dovolení vzala můj drahý krém na obličej, což spustilo řetězec událostí, které navždy změnily naši rodinu. Tato zkušenost mě naučila, jak křehké mohou být rodinné vztahy a jak jeden malý konflikt může vyrůst v něco mnohem většího.
Jsem Jana, matka, která se snaží pochopit rozhodnutí své dcery. Bojuji s vlastními obavami, když vidím, jak se Klára vrhá do manželství a mateřství příliš brzy. V příběhu popisuji naše rodinné konflikty, vnitřní boj a otázky, které si kladu jako matka.
Jmenuji se Alena a celý život jsem byla učitelkou na základní škole v malém městě. Po smrti manžela jsem zůstala sama s dcerou Klárou, kterou jsem měla až ve čtyřiceti dvou letech. Teď, když je dospělá a provdaná za muže z bohaté rodiny, cítím, že se za mě stydí, protože jí nemůžu finančně pomáhat jako její tchán a tchyně.
Jmenuji se Jana a nikdy jsem si nemyslela, že největší zkouškou mého manželství bude moje tchyně. Když jsme s Petrem zjistili, že nemůže mít děti, připadla mi ta nejtěžší role – říct to jeho matce. Ta chvíle mě změnila a donutila přemýšlet, kde končí rodina a začíná moje vlastní štěstí.
Jmenuji se Petra a roky jsem žila pod neustálým tlakem své tchyně, která se snažila ovládat každý aspekt mého života. Po jedné dramatické návštěvě jsem se rozhodla postavit a ochránit svůj domov i sebe, i když mě to stálo napětí s manželem a rozkol v rodině. Toto je můj příběh o odvaze říct dost, o rodinných intrikách a o tom, jak těžké je najít klid, když se rozhodnete být sami sebou.
Všechno začalo v sanitce, když jsem držela otce za ruku a prosila ho, aby mi odpustil. Skrze slzy jsem se musela postavit vlastním chybám, rodinným tajemstvím a boji o odpuštění i lásku. Můj příběh je cestou mezi vinou a nadějí, bolestí a snahou napravit, co se ještě dá.
V maturitním ročníku jsem otěhotněla a rodiče mě vyhodili z domu. S Petrem jsme museli bojovat o přežití a vybudovat si nový život bez jejich podpory. Po letech, kdy jsem si konečně našla své místo, se rodiče vrátili a žádali mě o pomoc – a já musela rozhodnout, jestli jim odpustím.
Jmenuji se Alexandra a vyrůstala jsem v rodině, kde láska mého otce patřila jen mému nevlastnímu bratrovi. Moje máma se mě snažila chránit, ale chladná ignorace ze strany táty mě poznamenala na celý život. Vyprávím svůj boj s osamělostí a touhou být konečně viděna.
