Jmenuji se Lucie a po loňské dovolené s manželovou rodinou jsem si slíbila, že už nikdy nepojedu na společnou dovolenou. Letos nás teta Milada opět pozvala k moři, ale já vím, že to znamená jen další hádky, stres a finanční katastrofu. Bojím se, že kvůli tomu přijdu nejen o peníze, ale i o kus sebe.
Jsem Jarmila a celý život jsem se snažila být tou nejlepší mámou i babičkou. Ale když za mnou dcera začala nechávat vnoučata čím dál častěji, začala jsem se dusit pod tíhou očekávání. Teď poprvé přiznávám, jaké to je, když se všichni těší na vaši pomoc, ale nikdo se nezeptá, jestli ji opravdu chcete dávat.
Jsem Jana a nikdy bych nevěřila, že mě vlastní syn donutí opustit domov. Po letech dřiny jsme s manželem skončili na chatě bez elektřiny, protože náš syn pronajal náš byt bez našeho vědomí. Každý den teď přemýšlím, kde jsme udělali chybu a jestli je ještě šance to napravit.
Jmenuji se Klára a už roky cítím tíhu nespravedlnosti v naší rodině. Moje tchyně zjevně nadržuje švagrové, zatímco já s manželem bojujeme s každodenními starostmi a pocitem odstrčení. Každý den hledám sílu postavit se za svou rodinu, aniž bych zničila poslední zbytky rodinného klidu.
Jmenuji se Jana a jsem matka, která se snaží najít cestu ke své dceři Markétě, přestože mě obviňuje, že jí nejsem oporou jako její tchyně. V příběhu popisuji naše konflikty, své pocity viny a zoufalou snahu o smíření. Na konci se ptám, jestli samotná láska stačí k zahojení starých ran.
Jmenuji se Marie a už deset let žiji s následky rozvodu s Petrem. Každý den navštěvuji svou bývalou tchyni, babičku Stanku, ačkoliv to vyvolává podezření u mého nového manžela i šuškání v celém sídlišti. Nikdo ale neví, jaké tajemství mě k těmto návštěvám vede a jak hluboká je bolest, kterou v sobě nosím.
Jmenuji se Barbora a už několik let se snažím najít své místo v roli matky dospělého syna a zároveň tchyně. Moje snacha, Alena, mi dává jasně najevo, že mě v rodině nechce, a můj syn Tomáš je mezi námi jako mezi dvěma ohni. Tento příběh je o mých pocitech, zklamáních a otázkách, které stále nemají odpověď.
Jmenuji se Klára a vyrůstala jsem v devadesátých letech v Brně. Rodiče se rozvedli, když mi bylo deset, a od té doby jsme s bratrem každé Vánoce trávili rozděleně – jeden s mámou, druhý s tátou. Po letech bolesti a mlčení jsem se rozhodla, že už to tak dál nejde, a pokusila se naši rodinu znovu spojit.
Jsem matka, která po svatbě své dcery přišla o kontakt s ní. Když jsem ji po dlouhé době navštívila na vesnici, objevila jsem tajemství, které navždy změnilo náš vztah. Tento příběh je o mé bezmoci, studu i naději, že láska dokáže překonat i ty nejhlubší rány.
Stojím před dveřmi našeho starého bytu, kde jsem s dětmi zůstala sama poté, co mě manžel opustil kvůli mladší ženě. Po dvanácti letech manželství se mi zhroutil svět, a teď, když se po letech vrací s prosbou o odpuštění, nevím, jestli je možné zapomenout na bolest a znovu mu věřit. V srdci bojuji s otázkou, jestli je lepší dát druhou šanci, nebo si chránit vlastní důstojnost.
Jmenuji se Ivana a po letech bolesti a zrady mě bývalý manžel požádal, abych mu dovolila rozloučit se se synem. Ve mně se mísí vztek, smutek a strach z otevření starých ran, ale zároveň cítím odpovědnost vůči našemu dítěti. Toto je můj pokus najít sílu a moudrost v nejtěžším okamžiku mateřství.
Jsem Marie, babička, která se musí schovávat pokaždé, když se můj zeť Petr vrací domů. Toužím být oporou své dceři Janě a být nablízku vnučce Klárce, ale Petr má doma jasná pravidla a já se cítím jako vetřelec. Mezi tichem, nevyřčenými slovy a bolestí z odmítnutí hledám své místo v rodině, která je mi vším.
