„Babička Odkázala Všechno Svému Vnukovi, Ignorovala Svou Dceru“
Úsilí se vyplatilo, protože jsme si dokázali koupit velký dům, pořídit auto a dokonce zařídit chalupu. Kromě toho jsem nikdy nešetřila na sobě.
Úsilí se vyplatilo, protože jsme si dokázali koupit velký dům, pořídit auto a dokonce zařídit chalupu. Kromě toho jsem nikdy nešetřila na sobě.
Jmenuji se Violeta a je mi 60 let. Můj manžel, Jakub, je o pět let starší než já. Oba stále pracujeme, ale poslední dva roky uvažujeme o důchodu. Během našeho života jsme dosáhli mnoha úspěchů a podařilo se nám ušetřit nějaké peníze. Obecně se nelišíme od ostatních: užíváme si to, co máme, ale samozřejmě bychom chtěli
Říká, že její tchánové je neustále zahrnují drahými dary, zatímco já ne. Ale nebere v úvahu, že její tchánové vlastní úspěšný podnik, zatímco já ne.
Jednoho večera jsem se vracel z práce, když jsem si všiml svého souseda Marka, jak sedí na verandě, slzy mu stékaly po tváři. Středně starý muž, zíral prázdně do dálky, neschopen skrýt svůj smutek. Bylo jasné, že se stalo něco významného. Přistoupil jsem k němu a zeptal se, jestli mohu nějak pomoci. Odpověděl: „Nikdo mi teď nemůže pomoci, je příliš pozdě…“
Mám husí kůži, kdykoli mluvím se svou nejlepší kamarádkou. Je to nejbližší osoba na světě, kromě mé rodiny. Držíme spolu a podporujeme se jako sestry. Byla na mé svatbě a já na její. Na všech třech. Samozřejmě si už nevoláme každý den, protože máme své vlastní děti a starosti. Ale
Jsem vyčerpaná z toho, že všechno dělám sama – moje dospělé děti mě ani neuznávají. Varovala jsem je: buď mi pomohou, nebo prodám veškerý majetek a zaplatím si pobyt v domově důchodců. Můj manžel a já jsme zasvětili naše životy našim dětem. Vychovali jsme syna a dceru a dali jim vše, co jsme si mohli dovolit. Teď mi ani nezavolají.
Rodinné vztahy mohou být překvapivé, ale trojice z malého města v Česku zaujala svět svým nekonvenčním vztahem. Starší muž plánuje sňatek s mladou ženou a jeho manželka mu plně podporuje.
„Proč odmítáš přijet nás navštívit?“ zeptal se Hynek. „Vzduch je čistší a svěžejší mimo město, Magdaléna se o tebe postará a sousedé jsou doktoři. Budu s tebou.“
Trvalo to, dokud jsem nezasáhla. Teď máme vlastní rodinu a nebudu tolerovat situaci, kdy náš rodinný rozpočet ustupuje do pozadí.
Jednoho večera jsem se vracel z práce, když jsem si všiml svého souseda, Marka, jak sedí na své verandě, slzy mu stékaly po tváři. Středně starý muž, zíral prázdně do dálky, neschopen skrýt svůj smutek. Bylo jasné, že se stalo něco významného. Přistoupil jsem k němu a zeptal se, jestli mohu nějak pomoci. Odpověděl: „Nikdo mi teď nemůže pomoci, je příliš pozdě…“
Moje vlastní dcera mě chce vyhnat z mého vlastního domu. A pro mě je to jen ze zlosti. Žili jsme normálně, a pak to všechno začalo.
„Myslela jsem, že si dělá legraci, dokud mi nezavolala, že pronajala svůj dům,“ vypráví Eliška. „A teď? Stěhuje se k tobě?“