Rozhodla se oslavit své 60. narozeniny velkolepou párty — na střeše elegantní restaurace v centru města, s živou hudbou a DJem. Pozvala přátele, bývalé kolegy a rodinu. Ale večer neskončil tak, jak doufala.
Přestěhování na venkov má své výhody, ale také přináší výzvy. Mnoho lidí se rozhoduje pro změnu kvůli finančním důvodům, jako je levnější bydlení a možnost jednoduššího života. Ne všechny příběhy však končí šťastně.
Babička odmítá hlídat vlastní vnoučata a nepomáhá své rodině. Mezitím nemá problém pracovat jako chůva a starat se o cizí děti. Zdá se, že aby babička hlídala vlastní vnoučata, musela by být placena na hodinu. Moje matka strávila celý život prací v jeslích, kde získala bohaté zkušenosti. I po odchodu do důchodu
Upřímně, moc mě to netrápilo. Co na tom záleží? Nebydlím s ní. Ať si řeší své vlastní problémy. Teď můj syn
Kdysi pečlivá hospodyně, která připravovala složitá jídla a udržovala svůj dům bez poskvrny, nyní spěchá s domácími pracemi a spoléhá na jídlo z restaurací. Vaří jen o víkendech, a to jen tolik, aby se dalo přežít.
V tomto příběhu čtyřicetiletý muž a jeho osmatřicetiletá manželka navigují složitosti rodinných vztahů. Po deseti letech manželství a s dvěma malými dětmi čelí náročné situaci, když manželčina matka daruje svůj dům synovi a přestěhuje se do odlehlé chaty. Tchyně pak požádá o pomoc s rekonstrukcí, což vede k napětí a nevyřešeným problémům.
Po ztrátě manžela před čtyřmi lety našla Marie útěchu ve svých dětech, vnoučatech a milované zahradě. Polovinu roku tráví ve svém útulném domě v jižních Čechách a druhou polovinu v malebné chalupě na Šumavě. Toto léto pozvala svého vnuka Jakuba, aby se k ní připojil na Šumavě na odpočinkovou dovolenou. Věci však nešly podle plánu.
Nebyl to dobře vychovaný, zdravý muž; pracoval jako řidič doručovací služby. Po práci se vracel domů a ponořil se do videoher. Linda se snažila promluvit se svou dcerou, ale
Úsilí se vyplatilo, protože jsme si dokázali koupit velký dům, pořídit auto a dokonce zařídit chalupu. Kromě toho jsem nikdy nešetřila na sobě.
Jmenuji se Violeta a je mi 60 let. Můj manžel, Jakub, je o pět let starší než já. Oba stále pracujeme, ale poslední dva roky uvažujeme o důchodu. Během našeho života jsme dosáhli mnoha úspěchů a podařilo se nám ušetřit nějaké peníze. Obecně se nelišíme od ostatních: užíváme si to, co máme, ale samozřejmě bychom chtěli
Říká, že její tchánové je neustále zahrnují drahými dary, zatímco já ne. Ale nebere v úvahu, že její tchánové vlastní úspěšný podnik, zatímco já ne.
Jednoho večera jsem se vracel z práce, když jsem si všiml svého souseda Marka, jak sedí na verandě, slzy mu stékaly po tváři. Středně starý muž, zíral prázdně do dálky, neschopen skrýt svůj smutek. Bylo jasné, že se stalo něco významného. Přistoupil jsem k němu a zeptal se, jestli mohu nějak pomoci. Odpověděl: „Nikdo mi teď nemůže pomoci, je příliš pozdě…“
