Profese zanechala na jejím charakteru stopy: žena byla pečlivá, posedlá a dokonce tyranská. Vyžadovala absolutní poslušnost a „formovala“ nejen své dospělé syny, ale i jejich děti.
Začalo to dávno předtím, než jsem přišla na scénu. Teď, když se snažíme budovat vlastní rodinu, mám problém udržet naše finance pod kontrolou, zatímco moje švagrová stále odčerpává naše zdroje.
Když jsem vyrůstal, moji rodiče měli na mě vysoké nároky a tlačili mě, abych exceloval ve všech aspektech života. Na ty roky vzpomínám s mixem strachu a zášti. Moje dny byly plné mimoškolních aktivit, dodatečných jazykových kurzů a pokročilých lekcí matematiky a vědy. Nyní, jako dospělý, si uvědomuji, jak ohromující to všechno bylo. Ale nic mě nemohlo připravit na šok z posledního rozhodnutí mého otce.
„Už jsou to dva roky, co se mnou můj syn přestal mluvit. Na sociálních sítích zveřejňuje fotky, komunikuje se svými přáteli, ale mě nevolá ani nepíše. Jakub je teď dospělý, má tříletou dceru a manželku. Žijí ve vlastním domě. Vždy jsem měla vysoká očekávání od sebe i od ostatních, a Jakub nebyl výjimkou. Být přísným rodičem se zdálo nezbytné, ale teď se ptám, jestli jsem ho tím neodstrčila…“
Moje dospívající dcera má svůj vlastní styl, ale moje máma jí neustále kupuje oblečení, které se jí nelíbí. Tento neustálý konflikt způsobuje rozkol v naší rodině.
Tehdy jsme s manželem mysleli, že to není žádný velký problém. Koneckonců, život nám přináší různé výzvy. Pokud můj syn skutečně miloval ji, byli jsme připraveni ho podpořit. Ale věci se zhoršily a teď se cítím jako outsider ve vlastní rodině.
Když se Eva vrátila z práce domů, její manžel Jan vypadal velmi znepokojeně. Seděl na gauči a hluboce přemýšlel. „Co se děje, miláčku?“ zeptala se Eva. Jan vysvětlil, že jeho matka opět přišla a začala si stěžovat. Řekla, že by se Eva neměla k ní chovat tak tvrdě. „Zase sem vtrhla…“
– „Opravdu tě chce poznat. Koneckonců, byla v zahraničí, když jste se s Honzou vzali a nemohla se zúčastnit vaší svatby!“ Samozřejmě jsem nečekala, co se stane dál.
Jsem rozpolcená. Jako svobodná matka vychovávající svého syna mu musím věnovat hodně pozornosti a zajistit mu šťastné dětství. K tomu mám starého nevlastního otce, kterému je 86 let a žije v chátrajícím domě na venkově. Průměrný věk obyvatel této vesnice je kolem 75 let. Svého biologického otce si nepamatuji. Někdy si vzpomenu
V životě každého člověka nastane chvíle, kdy musí čelit svým nejhlubším obavám a nejistotám. Pro některé je tento okamžik vyvolán krizí středního věku. Pro jiné je to důsledek rodinných sporů a nedůvěry.
Když jsme vyrůstali, často jsme se s bratrem hádali. Je o tři roky mladší než já a náš otec téměř vždy stál na jeho straně. Zejména táta. Ve škole to bylo trochu snazší: nebyli tam rodiče a ostatní děti mě chápaly a často kritizovaly Jakuba za jeho aroganci a domýšlivost. Neuplynul den, aby se mi nevysmíval za mé zájmy a volby.
Můj syn je tvrdohlavý a moje snacha má ohnivou povahu. Ani já nejsem dokonalá, každý máme své démony. Ale co se stalo potom
