„Moje máma stále kupuje mé dceři oblečení, které nesnáší, a to nás rozděluje“
Moje dospívající dcera má svůj vlastní styl, ale moje máma jí neustále kupuje oblečení, které se jí nelíbí. Tento neustálý konflikt způsobuje rozkol v naší rodině.
Moje dospívající dcera má svůj vlastní styl, ale moje máma jí neustále kupuje oblečení, které se jí nelíbí. Tento neustálý konflikt způsobuje rozkol v naší rodině.
Tehdy jsme s manželem mysleli, že to není žádný velký problém. Koneckonců, život nám přináší různé výzvy. Pokud můj syn skutečně miloval ji, byli jsme připraveni ho podpořit. Ale věci se zhoršily a teď se cítím jako outsider ve vlastní rodině.
Když se Eva vrátila z práce domů, její manžel Jan vypadal velmi znepokojeně. Seděl na gauči a hluboce přemýšlel. „Co se děje, miláčku?“ zeptala se Eva. Jan vysvětlil, že jeho matka opět přišla a začala si stěžovat. Řekla, že by se Eva neměla k ní chovat tak tvrdě. „Zase sem vtrhla…“
– „Opravdu tě chce poznat. Koneckonců, byla v zahraničí, když jste se s Honzou vzali a nemohla se zúčastnit vaší svatby!“ Samozřejmě jsem nečekala, co se stane dál.
Jsem rozpolcená. Jako svobodná matka vychovávající svého syna mu musím věnovat hodně pozornosti a zajistit mu šťastné dětství. K tomu mám starého nevlastního otce, kterému je 86 let a žije v chátrajícím domě na venkově. Průměrný věk obyvatel této vesnice je kolem 75 let. Svého biologického otce si nepamatuji. Někdy si vzpomenu
V životě každého člověka nastane chvíle, kdy musí čelit svým nejhlubším obavám a nejistotám. Pro některé je tento okamžik vyvolán krizí středního věku. Pro jiné je to důsledek rodinných sporů a nedůvěry.
Když jsme vyrůstali, často jsme se s bratrem hádali. Je o tři roky mladší než já a náš otec téměř vždy stál na jeho straně. Zejména táta. Ve škole to bylo trochu snazší: nebyli tam rodiče a ostatní děti mě chápaly a často kritizovaly Jakuba za jeho aroganci a domýšlivost. Neuplynul den, aby se mi nevysmíval za mé zájmy a volby.
Můj syn je tvrdohlavý a moje snacha má ohnivou povahu. Ani já nejsem dokonalá, každý máme své démony. Ale co se stalo potom
Marta byla vdovou více než deset let a žila v malém městě. Bydlela v jednopokojovém bytě, který si s manželem společně pořídili. Její vnučka, Ema, neustále naléhala na své rodiče, aby Martě koupili nový jednopokojový byt, ale její prosby zůstaly nevyslyšeny.
Brzy se budu vdávat. Jak můj snoubenec a já plánujeme svatbu, nejotravnější otázka, kterou jsem v posledních týdnech slyšela, je: „Proč nechceš pozvat své rodiče? Vždyť tě máma a otčím vychovali!“ Z nějakého důvodu si lidé myslí, že se mohou vměšovat do života druhých a dávat nevyžádané rady. Nejprve jsem jen mlčela. Ale
„Nebudu mít klid, dokud nebudeš sdílet svůj byt s bratrem.“ Můj bratr je prostě takový. Není ani tady, ani tam. A teď musím sdílet svůj byt s ním.
Dříve si dokázali věci vyříkat, usmířit se a pak se znovu pohádat. Tehdy tomu máma a táta nevěnovali moc pozornosti. Ale teď, když jsou do toho zapojeni všichni, se věci změnily.