"Mami, Už To Nezvládám. Omlouvám Se, Ale Musím Ti Vzít Klíče od Našeho Domu" - Jan To Už Neunesl: Tentokrát Se Plně Postavil na Stranu Své Manželky

„Mami, Už To Nezvládám. Omlouvám Se, Ale Musím Ti Vzít Klíče od Našeho Domu“ – Jan To Už Neunesl: Tentokrát Se Plně Postavil na Stranu Své Manželky

Když se Eva vrátila z práce domů, její manžel Jan vypadal velmi znepokojeně. Seděl na gauči a hluboce přemýšlel. „Co se děje, miláčku?“ zeptala se Eva. Jan vysvětlil, že jeho matka opět přišla a začala si stěžovat. Řekla, že by se Eva neměla k ní chovat tak tvrdě. „Zase sem vtrhla…“

"Navrhli jsme přestěhovat tátu do domova důchodců. Když to Honza uslyšel, propukl v pláč a odmítl: Nevím, co říct, jsem rozpolcený"

„Navrhli jsme přestěhovat tátu do domova důchodců. Když to Honza uslyšel, propukl v pláč a odmítl: Nevím, co říct, jsem rozpolcený“

Jsem rozpolcená. Jako svobodná matka vychovávající svého syna mu musím věnovat hodně pozornosti a zajistit mu šťastné dětství. K tomu mám starého nevlastního otce, kterému je 86 let a žije v chátrajícím domě na venkově. Průměrný věk obyvatel této vesnice je kolem 75 let. Svého biologického otce si nepamatuji. Někdy si vzpomenu

"Život s tátou, zatímco bratr si budoval vlastní život: Ale v tátově závěti nebylo zmíněno, že dům bude můj"

„Život s tátou, zatímco bratr si budoval vlastní život: Ale v tátově závěti nebylo zmíněno, že dům bude můj“

Když jsme vyrůstali, často jsme se s bratrem hádali. Je o tři roky mladší než já a náš otec téměř vždy stál na jeho straně. Zejména táta. Ve škole to bylo trochu snazší: nebyli tam rodiče a ostatní děti mě chápaly a často kritizovaly Jakuba za jeho aroganci a domýšlivost. Neuplynul den, aby se mi nevysmíval za mé zájmy a volby.