Jmenuji se Tomáš Novotný a nikdy bych nevěřil, že jednoho dne budu stát na Karlově mostě a přemýšlet, jestli má smysl pokračovat dál. Můj život se rozpadl během pár měsíců – přišel jsem o práci, rozpadlo se mi manželství a otec mi zemřel v náručí. Přesto jsem v těch nejtemnějších chvílích objevil sílu, o které jsem netušil, že ji mám.
Jmenuji se Petra a právě jsem se ocitla uprostřed největší bouře svého života. Můj manžel Aleš a já jsme se odcizili natolik, že naše rozhovory se změnily v ledové fráze a ticho, které dusí. V tomto příběhu popisuji, jak jsme se dostali na okraj propasti, kde už není cesty zpět – a ptám se, jestli je možné znovu najít cestu k sobě, když už slova ztrácejí význam.
Jmenuji se Marie a nikdy nezapomenu na období, kdy jsem se snažila pomoci svému kamarádovi Radkovi, jehož rodina se rozpadala před očima. Bylo mi tehdy osm let a poprvé jsem pocítila, jak bezmocné může být dětské srdce tváří v tvář dospěláckým problémům. Tato zkušenost mě navždy změnila a dodnes si kladu otázku, jestli jsem mohla udělat víc.
Jednoho deštivého večera jsem pozvala svou bývalou snachu Janu, aby se ke mně nastěhovala. Můj syn Petr se mi odcizil a já zůstala jen s vnukem a dcerou. Příběh o bolesti, rodinných konfliktech a hledání nového smyslu v rozbité rodině.
Jmenuji se Marie a po rozvodu mého syna Tomáše jsem přišla o možnost vídat svá milovaná vnoučata. Vše začalo, když jsem se postavila za svého syna v těžkém rozvodovém řízení, kde jeho bývalá žena Jana požadovala dům i auto. Teď mě trápí otázka, zda jsem udělala správnou věc, když jsem chránila svého syna, i když to znamenalo ztrátu kontaktu s dětmi, které pro mě znamenají celý svět.
Jmenuji se Karolína a právě jsem se vdávala. Můj otec je na mě naštvaný, protože jsem na svatbu nepozvala jeho ženu, svou macechu Simonu. Všichni teď řeší, jestli jsem byla krutá, nebo jestli mám právo rozhodovat o tom, kdo bude stát po mém boku v nejdůležitější den mého života.
Jednoho deštivého večera jsem stál před dveřmi bytu své dcery, ruce se mi třásly a v hlavě mi hučelo. Po našem stěhování do Prahy a rozvodu s manželkou se mé děti ode mě odcizily, a já teď zoufale hledám způsob, jak je znovu získat zpět. V tomto příběhu popisuji bolest odloučení, vinu i naději na smíření.
Jmenuji se Martin a po rozvodu s Norou, matkou mých dvou dcer, jsem zjistil, jak křehké jsou rodinné vztahy. Dcery mě začaly odmítat a já se snažím najít cestu zpět k jejich srdcím. Každý den bojuji s pocitem viny, osamělostí a otázkou, jestli jsem udělal správné rozhodnutí.
Před dvaceti lety jsem se rozvedla s Petrem a myslela jsem, že už ho nikdy neuvidím. Teď se vrátil s nečekanou nabídkou: dá našemu synovi byt, pokud si ho znovu vezmu. Musím se rozhodnout mezi synovým štěstím a vlastní svobodou.
Sedím v kuchyni, kde ještě včera voněla káva a smáli jsme se s Petrem, a dnes tu zůstalo jen ticho a jeho prázdné křeslo. Po třiceti letech manželství mě opustil kvůli ženě, která by mohla být naší dcerou. V tomhle dopise hledám sílu, sdílím svůj příběh a prosím vás, abyste mi napsali, jak jste zvládli podobné chvíle zlomu.
Jmenuji se Petra a po rozvodu jsem se snažila postavit na vlastní nohy. Když mi moje nejlepší kamarádka Jana začala vyčítat, že se mi daří až moc dobře, roztrhlo mi to srdce. Teď stojím před otázkou, jestli naše přátelství vůbec přežije a jak se vyrovnat s tím, když vám někdo závidí vaše štěstí.
Dva roky po svatbě s rozvedeným mužem se mi život obrátil vzhůru nohama, když se jeho dcera rozhodla nastěhovat k nám kvůli studiu na vysoké škole. V našem malém bytě začaly narůstat napětí, hádky a pocit, že už nejsem ve svém vlastním domově vítaná. Teď stojím před rozhodnutím, které změní život nejen mně, ale i celé naší rodině.
