„Vyhodila jsem manžela, aby se lekl: Miloval to“
Karolína se obává, že její manželství s Jakubem je na pokraji zhroucení. Miluje ho hluboce, ale uvědomuje si, že se neustále hádají.
Karolína se obává, že její manželství s Jakubem je na pokraji zhroucení. Miluje ho hluboce, ale uvědomuje si, že se neustále hádají.
Hlavním důvodem jejích snah je, že můj manžel má z předchozího manželství dítě. Moje tchyně věří, že její syn udělal obrovskou chybu, když opustil svou rodinu, a je odhodlaná to napravit.
-Když jsem mu řekla, že jsem těhotná, mohla bych přísahat, že měl pocit, že mě vlastní. Rozhodl se, že nikam nepůjdu s jeho dítětem. Přestal mi dávat peníze.
Tento příběh se ponořuje do emocionální horské dráhy, kterou zažil Jiří, muž, který čelil nejvyšší zkoušce důvěry a lásky. Když se objevily pochybnosti o otcovství jeho dítěte, Jiřího pátrání po pravdě vedlo k nečekaným odhalením a život měnícímu rozhodnutí.
Vychovávat dítě, zejména dceru, znamená dát jí to nejlepší ze všeho. Můj manžel a já jsme si to uvědomili téměř současně. Karolína se narodila pozdě v našem životě a já věděla, že už nebudu mít další děti. Takže i když jsem ležela v nemocnici v poměrně nestabilním stavu, stále jsem opakovala to samé: kupte ty nejlepší pleny a
Po 14 letech manželství jsme se s Štěpánem rozvedli. Četla jsem, že většina vztahů se rozpadne během prvních tří let, podle odborníků. Poté šance na rozvod postupně klesají s každým dalším rokem. Asi jsem měla jen štěstí. Je to běžný příběh, smutný, ale obyčejný. Našel si mladší ženu. Štěpán mě požádal
Mé srdce se láme. Nemám za sebou mnoho zkušeností. Jen jsem chtěl milovat a být milován! Do svých třiadvaceti let byl můj život plný nedorozumění o tom, co dělá vztah zdravým.
Moje matka začala projevovat zájem o můj život až po svém rozvodu. Nyní se snaží znovu navázat kontakt a ptá se, proč jsou naše interakce tak vzdálené, přestože to byla ona, kdo se od nás vzdálil.
Láska prý dokáže přenést hory. Zamilovala jsem se do něj hluboce, přijala jeho minulost jako součást naší budoucnosti. Ale každý má svou historii a někdy je to víc, než člověk unese.
„Mami, chci odejít. Chci bydlet s tátou.“ To prohlásil můj šestiletý syn, Michal, když si pevně obouval boty a nasazoval čepici. Zabalil si všechny své hračky, knihy a oblečení. Po posledním rozloučení s naším psem, kterému řekl, ať nedělá žádné hlouposti, jsem si uvědomila, že to Michal myslí vážně. Už jsou to více než tři roky, co jsem se rozvedla s jeho otcem.
Byt jsme koupili já a moje manželka. Původně jsem měl k manželovi své dcery pozitivní vztah, ale nyní se můj názor radikálně změnil.
Minulý týden oslavila moje dcera Tereza druhé narozeniny. Na rozdíl od jejího otce Pavla, který si tento významný den úplně zapomněl, si ho pamatovala jeho matka, Alena, a chtěla přijít na návštěvu. Řekla jsem jí, že může přijít; co by se mohlo stát? Přinesla peníze, hračku a nějaké sladkosti. Šli jsme na procházku do parku a pak zpět k mému domu. To byl moment, kdy se věci začaly komplikovat, postěžovala si třicetiletá Jana.