Jmenuji se Jana a už deset let jsem rozvedená, přesto každý den navštěvuji svou bývalou tchyni, paní Novotnou. Lidé v našem paneláku si šuškají a nechápou, proč to dělám, když mám nového manžela a vlastní rodinu. Jenže nikdo netuší, co mě k těmto návštěvám opravdu vede a jaké tajemství mezi mnou a paní Novotnou zůstává nevyřčené.
Moje sestra Jana zůstala sama s dětmi poté, co ji opustil manžel. V tu dobu jsem se právě vdávala a místo radosti z nového začátku jsem byla zatažena do rodinných problémů a finančních sporů. Musela jsem si vybrat mezi vlastní budoucností a pomocí sestře, což mě donutilo přehodnotit, co pro mě rodina opravdu znamená.
Stála jsem v kuchyni, když mi Petr oznámil, že buď potratím, nebo odejde. Rozhodla jsem se pro dítě, ale tím jsem otevřela Pandořinu skříňku našich vztahových problémů. Tohle je příběh o volbě, která změnila celý můj život a donutila mě pochopit, co znamená být opravdu sama.
Jednoho deštivého večera jsem se rozhodl ukončit své manželství dopisem, ve kterém jsem vypsal všechny své křivdy. Netušil jsem, že tím spustím lavinu událostí, která navždy změní život nejen mně, ale i mé ženě a dětem. Tento příběh je o bolesti, odvaze a o tom, jak snadno se může člověk v touze po úniku stát vlastním vězněm.
Jmenuji se Klára a myslela jsem, že mám všechno – milujícího manžela, krásný byt v Brně a plány na rodinu. Všechno se změnilo, když se Adam vrátil z pracovní cesty do Prahy a já poznala, že už není tím mužem, kterého jsem si vzala. Jeho mlčení a chlad mě přivedly na pokraj zoufalství a odhalily pravdu, která rozbila nejen naše manželství, ale i mé srdce.
Můj život se rozpadl, když mě manžel opustil kvůli žárlivosti, kterou jsem nikdy nezavinila. Myslela jsem, že to nejhorší mám za sebou, dokud jsem na svatbě našeho syna Jirky neodhalila pravdu, která mi navždy změnila pohled na rodinu. Teď stojím před otázkou, zda vůbec někdy člověka opravdu známe.
Jmenuji se Eliška a celý život jsem žila pro druhé. Vdala jsem se mladá, ne z lásky, ale z nutnosti, a vše obětovala rodině. Teď, když mě manžel opustil a děti odešly, hledám sama sebe v tichu prázdného bytu.
Jmenuji se Lucie a celý život jsem žila mezi dvěma světy – mezi mámou, která mě vychovala sama, a tátou, o kterém se doma nemluvilo. Když jsem oznámila, že chci, aby byl táta na mé svatbě, spustila se lavina emocí, výčitek a dávno pohřbených tajemství. Musela jsem si vybrat mezi loajalitou k matce a touhou poznat svého otce – a tahle volba mě změnila navždy.
Jmenuji se Tomáš a můj příběh je o tom, jak jsme s manželkou Evou přehlíželi základní hodnoty, které drží rodinu pohromadě. V honbě za úspěchem a uznáním jsme zapomněli na vzájemnou úctu, důvěru a otevřenost. Dnes stojím před troskami našeho manželství a ptám se, kde jsme udělali chybu.
Jmenuji se Linda a nikdy nezapomenu na ten den, kdy se mi zhroutil svět. Po rozvodu jsem zůstala sama s dvěma dětmi, bez zkušeností a bez jistoty, jak je uživím. V zoufalé snaze jim zajistit lepší život jsem však možná ztratila to nejdůležitější – jejich důvěru i samu sebe.
Jsem matka, která skrývá pravdu o synově vývojové poruše před manželem, protože se bojím rozvodu. Každý den mě tíží tajemství, které ohrožuje naši rodinu. Nakonec se musím rozhodnout, zda riskovat ztrátu manželství nebo synovu budoucnost.
Ve dvanácti letech jsem zažil rozvod rodičů, který mě poznamenal na celý život. Po dvaceti letech jsem se rozhodl odpustit otci, což vedlo k napětí s matkou. Tento příběh je o hledání odpuštění a smíření v rodině.
