Všechno začalo nevinným hledáním mého narozeninového dárku, ale místo radosti jsem objevil tajemství, které navždy změnilo naši rodinu. Musel jsem čelit pravdě o svých rodičích a rozhodnutí, která rozbila naše domovy. Teď se ptám sám sebe, jestli jsem měl raději zůstat v nevědomosti.
Jmenuji se Lucie a nikdy bych nevěřila, že mě může zradit ten, komu jsem věřila nejvíc – můj manžel Petr. Po letech společného života a narození našeho syna jsem zjistila, že si Petr tajně spořil peníze na rozvod, a to na radu své matky. Můj svět se zhroutil a já musela čelit pravdě o našem manželství i o sobě samotné.
Začínám svůj příběh v okamžiku, kdy jsem po deseti letech náhodou potkala svého bývalého manžela Petra na nádraží v Brně. Vzpomínky na bolestivý rozchod, který způsobil jeho nevěra, mě zasáhly s nečekanou silou. Příběh vypráví o tom, jak jsem se vyrovnávala s jeho zradou, jaké to bylo ztratit důvěru a lásku, a jaké otázky si kladu dnes, když stojím tváří v tvář minulosti.
Můj život se zhroutil v okamžiku, kdy jsem zjistila, že manžel má milenku a naše rodina se rozpadá. V zoufalství jsem hledala oporu v modlitbě a víře, i když jsem se cítila zrazená nejen lidmi, ale i Bohem. Přesto jsem díky víře našla sílu odpustit, znovu se postavit na nohy a najít nový smysl života.
Jmenuji se Alena, je mi 62 let a po 35 letech manželství se s Karlem rozvádíme. Myslela jsem si, že jsme šťastní, ale během jednoho osamělého Silvestra se všechno změnilo. Příběh o ztrátě, nepochopení a odvaze začít znovu, i když už je člověk v letech.
Jmenuji se Alena a po třiceti letech manželství jsem se rozhodla odejít od Karla, svého muže. Prožila jsem bolest, stud a samotu, ale také jsem našla sílu začít znovu a obnovit vztahy se svými dospělými dětmi, Terezou a Šimonem. Tento příběh je o odvaze čelit předsudkům, o hledání štěstí a o tom, jak rozvod může paradoxně rodinu posílit.
Jmenuji se Tomáš Novotný a nikdy bych nevěřil, že jednoho dne budu stát na Karlově mostě a přemýšlet, jestli má smysl pokračovat dál. Můj život se rozpadl během pár měsíců – přišel jsem o práci, rozpadlo se mi manželství a otec mi zemřel v náručí. Přesto jsem v těch nejtemnějších chvílích objevil sílu, o které jsem netušil, že ji mám.
Jmenuji se Petra a právě jsem se ocitla uprostřed největší bouře svého života. Můj manžel Aleš a já jsme se odcizili natolik, že naše rozhovory se změnily v ledové fráze a ticho, které dusí. V tomto příběhu popisuji, jak jsme se dostali na okraj propasti, kde už není cesty zpět – a ptám se, jestli je možné znovu najít cestu k sobě, když už slova ztrácejí význam.
Jmenuji se Marie a nikdy nezapomenu na období, kdy jsem se snažila pomoci svému kamarádovi Radkovi, jehož rodina se rozpadala před očima. Bylo mi tehdy osm let a poprvé jsem pocítila, jak bezmocné může být dětské srdce tváří v tvář dospěláckým problémům. Tato zkušenost mě navždy změnila a dodnes si kladu otázku, jestli jsem mohla udělat víc.
Jednoho deštivého večera jsem pozvala svou bývalou snachu Janu, aby se ke mně nastěhovala. Můj syn Petr se mi odcizil a já zůstala jen s vnukem a dcerou. Příběh o bolesti, rodinných konfliktech a hledání nového smyslu v rozbité rodině.
Jmenuji se Marie a po rozvodu mého syna Tomáše jsem přišla o možnost vídat svá milovaná vnoučata. Vše začalo, když jsem se postavila za svého syna v těžkém rozvodovém řízení, kde jeho bývalá žena Jana požadovala dům i auto. Teď mě trápí otázka, zda jsem udělala správnou věc, když jsem chránila svého syna, i když to znamenalo ztrátu kontaktu s dětmi, které pro mě znamenají celý svět.
Jmenuji se Karolína a právě jsem se vdávala. Můj otec je na mě naštvaný, protože jsem na svatbu nepozvala jeho ženu, svou macechu Simonu. Všichni teď řeší, jestli jsem byla krutá, nebo jestli mám právo rozhodovat o tom, kdo bude stát po mém boku v nejdůležitější den mého života.
