Jmenuji se Jana a po 35 letech manželství s Karlem stojím na prahu rozvodu. Vždycky jsem si myslela, že jsme šťastní, ale letos na Silvestra se všechno změnilo. Příběh o tom, jak se může i dlouholetý vztah rozpadnout a jak těžké je najít sílu začít znovu.
Stojím na chodbě paneláku s jediným kufrem a srdcem rozervaným na kusy. Před rokem jsem z lásky přepsala byt na svou dceru, dnes mě z něj bez slitování vyhodila. Přemýšlím, kde jsem udělala chybu a jestli je možné, aby se vlastní dítě obrátilo proti matce.
Můj syn Tomáš mi řekl, abych už nikdy nepřišla. Jeho žena mě obvinila z něčeho, co jsem neudělala, a on jí uvěřil. V jediném okamžiku jsem přišla o rodinu, o vnouče i o smysl života.
Celý život jsem předstírala, že nevidím manželovy nevěry, abych udržela rodinu pohromadě. Po těžkém úrazu jsem však zjistila, kdo mi skutečně stojí po boku a co znamená být sama sebou. Teprve bolest a samota mi otevřely oči a donutily mě přehodnotit celý svůj život.
Jmenuji se Jaroslav a nikdy bych nevěřil, že stáří může být tak osamělé. Můj syn Tomáš si myslí, že se mám dobře, ale pravda je, že už měsíce přežívám na levné ovesné kaši, zatímco jemu vyprávím o steaku a ovoci. V tom tichu mezi námi se skrývá víc bolesti, než bych kdy přiznal.
Jmenuji se Zofie a po pětadvaceti letech manželství mě opustil manžel Marek. Myslela jsem, že můj život skončil, ale nakonec jsem našla sílu i lásku tam, kde bych to nikdy nečekala. Můj příběh je o bolesti, zradě, ale i o novém začátku a odvaze žít dál.
V ten mrazivý zimní večer jsem zůstal sám, ponořený do svých myšlenek a bolesti ze ztráty otce. Věřil jsem, že mám dokonalé manželství, dokud jsem náhodou nevyslechl rozhovor své ženy s její sestrou. To, co jsem zjistil, otřáslo mým světem a přinutilo mě přehodnotit vše, čemu jsem věřil.
Osmnáct let jsem obsluhovala pana Nováka v naší malé kavárně. Jeho zmizení odhalilo tajemství, které otřáslo nejen mnou, ale i celou naší komunitou. Příběh o osamělosti, nevyřčených slovech a o tom, jak málo někdy víme o lidech kolem sebe.
Po smrti mého manžela jsem si myslela, že svůj smutek zvládám, obklopená synem a vnoučaty. Ale když mi vnuk Matěj daroval štěně, začaly se vynořovat staré rodinné křivdy a bolest, kterou jsem si nechtěla přiznat. Příběh o tom, jak jeden malý pes dokáže rozvířit dávno zapomenuté emoce a změnit pohled na vlastní rodinu.
Jmenuji se Martin a nikdy nezapomenu na den, kdy jsem poprvé slyšel, že náš syn není vítán u svých prarodičů. Vyrůstal jsem v přesvědčení, že rodina drží pohromadě, ale realita mě tvrdě srazila na kolena. Dnes se ptám: proč někdy ti nejbližší dokážou nejvíc zranit?
Jmenuji se Jaroslava a po smrti manžela jsem zůstala sama v našem bytě na pražském sídlišti. Moje dcera Lenka mě často navštěvuje, ale její péče se někdy mění v dusivou kontrolu, která mi bere poslední zbytky svobody. Příběh o tom, jak těžké je najít rovnováhu mezi láskou, péčí a potřebou vlastního prostoru.
Sedím v kuchyni, ruce se mi třesou a v hlavě mi zní slova, která jsem nikdy nechtěl slyšet. Můj syn Ondřej, jediná radost mého života, se mi vzdaluje a já nevím, jak to zastavit. Když se objeví nečekaná návštěva, všechno se obrátí naruby a já musím čelit pravdě o sobě i své rodině.
