Celý život jsem hrála roli šťastné ženy, kterou všichni obdivovali. Nikdo ale netušil, jaký tíživý pocit prázdnoty a nepochopení mě uvnitř sžírá. Teprve když jsem se ocitla na dně, dokázala jsem si přiznat pravdu a začít hledat cestu zpět k sobě.
Jsem Marie a stojím před nejtěžším rozhodnutím svého života. Můj syn Petr mě přesvědčuje, abych prodala byt, ve kterém jsem strávila celý život, a přestěhovala se k nim. Bojím se, že přijdu o poslední kousek jistoty a na stáří zůstanu bez domova i bez svobody.
Jmenuji se Alena a celý život jsem obětovala svým dětem. Teď, když jsou dospělé a já zůstávám sama v našem panelákovém bytě v Ostravě, cítím prázdnotu, kterou nedokážu zaplnit. Hledám odpověď na to, jestli může být mateřská láska až příliš velká – a co dělat, když už není komu ji dávat.
Jmenuji se Marie, je mi 74 let a stále nechápu, kde jsem jako matka udělala chybu. Jeden nevinný dárek pro vnučku navždy zničil můj vztah s dcerou Janou. Toto je příběh o obětech, nedorozuměních a bolesti, kterou ani ta nejhlubší láska nedokáže zahojit.
V tomto příběhu popisuji, jak se do mého života vkradla samota a strach, když můj manžel Martin ztratil smysl života. Měsíce jsem byla jediná, kdo držel naši rodinu pohromadě, a modlitba i víra se staly mou poslední oporou. Je to vyprávění o boji s vlastními slabostmi, o naději a o tom, jak láska přežívá i v těch nejtemnějších chvílích.
Jmenuji se Hana a po smrti svého manžela jsem roky žila v osamění, přesvědčená, že pro lásku už v mém životě není místo. Všechno se změnilo, když jsem potkala Viktora, muže, který mi vrátil naději a odvahu znovu otevřít své srdce. Můj příběh je o bolesti, předsudcích, rodinných konfliktech a síle milovat znovu, i když si všichni myslí, že už je pozdě.
Jedno deštivé ráno jsem stála s talířem koláčů před dveřmi svého syna, doufajíc, že napravím náš rozbitý vztah. Místo objetí mě však přivítalo ticho a zamčené dveře. Toto je má zpověď o touze po odpuštění, křehkosti mateřské lásky a bolesti ztraceného spojení s vlastním dítětem.
Jmenuji se Marie a celý život jsem obětovala rodině. Teď, když jsem stará, mě můj syn Petr žádá, abych prodala svůj byt a přestěhovala se k němu. Bojím se, že přijdu o domov i jistotu, a nevím, jestli mu mohu opravdu důvěřovat.
Jmenuji se Marie a celý život jsem obětovala své rodině, zejména vnoučatům, které jsem vychovávala místo jejich rodičů. Teď, když už mě tolik nepotřebují, cítím se opuštěná a zrazená těmi, pro které jsem žila. Hledám odpověď na otázku, jak dál žít, když vaše láska a oběť zůstanou bez povšimnutí.
Jmenuji se Marie a v sedmdesáti letech jsem si konečně zařídila svůj malý byt na pražském sídlišti. Můj syn Petr a jeho rodina mě často navštěvují, ale jejich dobré úmysly se někdy mění v dusivou péči, která mi bere pocit svobody. Příběh o tom, jak je těžké najít rovnováhu mezi láskou rodiny a potřebou vlastního prostoru.
Jmenuji se Alena a právě jsem oslavila šedesáté narozeniny. Po dvou manželstvích, zklamáních i radostech, jsem zjistila, že touha po dalším svazku ve mně pomalu vyhasíná. V tomto příběhu odhaluji, proč se s přibývajícím věkem mění pohled na lásku, samotu i vlastní hodnotu.
Dva roky po přestěhování do Prahy jsem potkala Tomáše. Po roce jsme se vzali a začali bydlet u jeho rodičů, abychom si našetřili na vlastní byt. Nikdy by mě nenapadlo, jak moc se můj život změní a jak těžké bude najít rovnováhu mezi vlastní rodinou a tou, kterou jsem opustila.
