Jmenuji se Jana a už deset let jsem rozvedená, přesto každý den navštěvuji svou bývalou tchyni, paní Novotnou. Lidé v našem paneláku si šuškají a nechápou, proč to dělám, když mám nového manžela a vlastní rodinu. Jenže nikdo netuší, co mě k těmto návštěvám opravdu vede a jaké tajemství mezi mnou a paní Novotnou zůstává nevyřčené.
Před deseti lety mi Jakub, můj manžel, zmizel ze života beze slova vysvětlení. Zůstala jsem sama s bolestí, hrdostí a otázkami, na které jsem nikdy nedostala odpověď. Když se po letech znovu objevil, musela jsem čelit nejen minulosti, ale i vlastnímu strachu a touze po uzavření.
Jednoho deštivého večera mi máma oznámila, že musím odejít z bytu, protože potřebuje být sama. V tu chvíli se mi zhroutil svět, protože jsem netušila, kam půjdu, a navíc jsem měla pocit, že ztrácím poslední jistotu v životě. Tento příběh vypráví o našem rodinném konfliktu, o zradě, bolesti i naději na nový začátek.
Jmenuji se Milena a právě jsem překročila sedmdesátku. V rozhovoru s dávnou kamarádkou Janou jsem si poprvé přiznala, jak moc se můj svět změnil – nejen tělem, ale hlavně duší. Je to příběh o ztrátách, nových začátcích a o tom, co znamená být starý v české realitě.
Jmenuji se Milena a je mi 68 let. Po smrti manžela žiji sama v paneláku na pražském sídlišti a zoufale toužím po blízkosti svých dětí, které však odmítají, abych se k nim nastěhovala. Každý den zápasím s pocitem osamění a přemýšlím, kde se stala chyba.
Všechno začalo jedním telefonátem, který mi převrátil život naruby. Po smrti táty jsem se rozhodla vzít maminku k sobě do Prahy, ale naše soužití přineslo víc bolesti a konfliktů, než jsem si kdy dokázala představit. Teď stojím před otázkou, jestli jsem udělala správné rozhodnutí a jestli lze vůbec napravit to, co jsme si navzájem způsobili.
Jmenuji se Eliška a celý život jsem žila pro druhé. Vdala jsem se mladá, ne z lásky, ale z nutnosti, a vše obětovala rodině. Teď, když mě manžel opustil a děti odešly, hledám sama sebe v tichu prázdného bytu.
Jednoho deštivého odpoledne jsem na nádraží potkala muže, kterého jsem kdysi milovala víc než svůj vlastní život. Jeho pohled byl prázdný, slova mu uvízla v hrdle, a já si uvědomila, jak hluboké jizvy nám minulost zanechala. Vzpomínky na naši společnou bolest i naději mě nutí přemýšlet, jestli je možné odpustit a začít znovu.
Jmenuji se Klára a ještě před pár lety bych nikdy nevěřila, že mě vlastní otec postaví před dveře našeho rodinného domu. Život mě donutil vrátit se domů s malým synem, ale místo opory jsem našla jen napětí a výčitky. Teď stojím před rozhodnutím, které může navždy změnit vztahy v naší rodině.
V den svých třiašedesátých narozenin stojím před rozhodnutím, které může změnit celý můj život. Moje dcera Klára mě prosí, abych s ní odešla do Brna, kde jí kamarádčina maminka nabízí práci a nový začátek. Bojím se opustit svůj domov v malém městě, ale zároveň cítím tíhu odpovědnosti a touhu být své dceři oporou.
Jsem Tomáš a celý život jsem rozdával svůj čas lidem, kteří si ho nevážili. Dnes už vím, že největší bolest přichází tehdy, když si uvědomíte, že jste pro někoho byli jen možností, zatímco on byl pro vás prioritou. Příběh o tom, jak jsem se naučil pustit to, co mě ničilo, a začal si vážit sám sebe.
Jmenuji se Linda a nikdy nezapomenu na ten den, kdy se mi zhroutil svět. Po rozvodu jsem zůstala sama s dvěma dětmi, bez zkušeností a bez jistoty, jak je uživím. V zoufalé snaze jim zajistit lepší život jsem však možná ztratila to nejdůležitější – jejich důvěru i samu sebe.
