Sedím v kuchyni, kde ticho bolí víc než samota. Můj syn Lukáš už mi nevolá, jeho žena Eva mě nechce v našem životě. Přiznávám si vlastní chyby a doufám, že můj příběh pomůže jiným matkám neudělat stejnou chybu.
Moje dcera Klára se mnou už rok nepromluvila. Každý den čekám na zprávu, ale vím, že nepřijde. V příběhu popisuji bolest, vinu i naději matky, která ztratila kontakt se svým jediným dítětem.
Jmenuji se Marie a v poslední době mě pronásleduje pocit, že zájem mých dětí není tak upřímný, jak se tváří. Každodenní telefonáty, otázky na zdraví a nenápadné narážky na byt mě nutí přemýšlet, zda jim jde opravdu o mě, nebo spíš o to, co po mně zůstane. V tomto příběhu otevírám své srdce a ptám se: Jak poznat skutečnou lásku od vypočítavosti?
Jednoho rána jsem si uvědomila, že můj manžel, s nímž jsem prožila celý život, se mi vzdaluje víc než kdy dřív. Po jeho odchodu do důchodu mezi námi zavládlo ticho, které se nedalo přehlédnout ani překřičet. V tomto příběhu popisuji, jak jsme se s Františkem snažili najít cestu zpět k sobě, i když jsme oba ztratili směr.
Jednoho rána jsem si uvědomila, že můj muž, s nímž jsem prožila celý život, se mi vzdaluje. Po jeho odchodu do důchodu mezi námi zavládlo ticho, které se nedalo přehlédnout. V této zpovědi popisuji bolest, samotu i snahu najít cestu zpět k sobě navzájem.
Před deseti lety mi Karel, můj manžel, beze slova odešel. Zůstala jsem sama s otázkami, které mi nedaly spát, a s hrdostí, která mi bránila přijmout jeho peníze. Teď, když se po letech znovu objevil, musím čelit minulosti i sobě samé.
Jmenuji se Jana a po 35 letech manželství s Karlem stojím na prahu rozvodu. Vždycky jsem si myslela, že jsme šťastní, ale letos na Silvestra se všechno změnilo. Příběh o tom, jak se může i dlouholetý vztah rozpadnout a jak těžké je najít sílu začít znovu.
Stojím na chodbě paneláku s jediným kufrem a srdcem rozervaným na kusy. Před rokem jsem z lásky přepsala byt na svou dceru, dnes mě z něj bez slitování vyhodila. Přemýšlím, kde jsem udělala chybu a jestli je možné, aby se vlastní dítě obrátilo proti matce.
Můj syn Tomáš mi řekl, abych už nikdy nepřišla. Jeho žena mě obvinila z něčeho, co jsem neudělala, a on jí uvěřil. V jediném okamžiku jsem přišla o rodinu, o vnouče i o smysl života.
Celý život jsem předstírala, že nevidím manželovy nevěry, abych udržela rodinu pohromadě. Po těžkém úrazu jsem však zjistila, kdo mi skutečně stojí po boku a co znamená být sama sebou. Teprve bolest a samota mi otevřely oči a donutily mě přehodnotit celý svůj život.
Jmenuji se Jaroslav a nikdy bych nevěřil, že stáří může být tak osamělé. Můj syn Tomáš si myslí, že se mám dobře, ale pravda je, že už měsíce přežívám na levné ovesné kaši, zatímco jemu vyprávím o steaku a ovoci. V tom tichu mezi námi se skrývá víc bolesti, než bych kdy přiznal.
Jmenuji se Zofie a po pětadvaceti letech manželství mě opustil manžel Marek. Myslela jsem, že můj život skončil, ale nakonec jsem našla sílu i lásku tam, kde bych to nikdy nečekala. Můj příběh je o bolesti, zradě, ale i o novém začátku a odvaze žít dál.
