Jmenuji se Alena a po třiceti letech manželství jsem se rozhodla odejít od Karla, svého muže. Prožila jsem bolest, stud a samotu, ale také jsem našla sílu začít znovu a obnovit vztahy se svými dospělými dětmi, Terezou a Šimonem. Tento příběh je o odvaze čelit předsudkům, o hledání štěstí a o tom, jak rozvod může paradoxně rodinu posílit.
Jmenuji se Alena a celý život jsem se snažila být tou nejlepší mámou pro své děti. Přesto přišel den, kdy jsem zjistila, že všechno úsilí a oběti nemusí stačit k tomu, aby rodina držela pohromadě. Tento příběh je o bolesti, nepochopení a naději, že láska nakonec přece jen zvítězí.
Jednoho deštivého večera jsem pozvala svou bývalou snachu Janu, aby se ke mně nastěhovala. Můj syn Petr se mi odcizil a já zůstala jen s vnukem a dcerou. Příběh o bolesti, rodinných konfliktech a hledání nového smyslu v rozbité rodině.
Jmenuji se Marie a stojím před nejtěžším rozhodnutím svého života. Moje snacha mě tlačí, abych prodala svůj dům a pomohla tak synovi s dostavbou jejich vysněného domu, ale bojím se, že tím přijdu o všechno. V příběhu popisuji bolestné rodinné konflikty, strach ze samoty a otázku, kde končí povinnost matky a začíná právo na vlastní život.
Celý život jsem zasvětila svému synovi, obětovala jsem vlastní štěstí, abych mu zajistila lepší budoucnost. Přesto mě jednoho dne šokoval slovy, že na jeho svatbě nemám co dělat. V tom okamžiku se mi zhroutil svět a já začala hledat odpovědi na otázku, kde jsem jako matka udělala chybu.
Jsem rozvedená matka malé dcery a zároveň jedinou oporou svého nevlastního otce Františka, který žije sám na venkově. Když jsem mu navrhla, aby se přestěhoval do domova pro seniory, rozplakal se a odmítl. Teď stojím na rozcestí mezi jeho důstojností a potřebami své vlastní rodiny.
Jmenuji se Věra a celý život jsem se snažila být pro svou rodinu oporou. Teď, když jsem v důchodu, jsem doufala, že budu svému vnukovi Matějovi blíž, ale místo toho mezi mnou a mou snachou Lenkou vyrostla neviditelná zeď. Příběh o tom, jak těžké je najít své místo v rodině, když vás někdo začne vnímat spíš jako hrozbu než jako pomoc.
Jmenuji se Marie a můj syn Petr se mnou přestal mluvit poté, co se vrátil k ženě, která mu kdysi zlomila srdce. Snažila jsem se ho chránit, ale místo toho jsem ho ztratila. Teď se ptám sama sebe, kde jsem udělala chybu a jestli je možné najít cestu zpět.
V sedmdesáti jsem se rozhodla pro novou lásku, i když jsem věděla, že tím riskuji vztahy se svými dětmi. Věřila jsem, že mám právo na štěstí, ale místo pohádky přišly hádky, slzy a samota. Teď se ptám sama sebe, jestli jsem opravdu zvolila správně.
Jmenuji se Milena a po šedesátce jsem se rozhodla vzdát deseti věcí, o kterých jsem si myslela, že mi už nic nepřinášejí. Jenže některé ztráty mě začaly tížit víc, než jsem čekala. V tomto příběhu otevřeně popisuji své chyby, vnitřní boje i to, co bych dnes udělala jinak.
Jmenuji se Marie a blížím se k sedmdesátým narozeninám, ale místo radosti mě obklopuje ticho a samota. Můj jediný syn Petr se mi vzdálil kvůli své ženě, která si nepřeje, abychom byli v kontaktu. V tomto příběhu sdílím své zoufalství, bolest i naději, že najdu cestu zpět k synovi, a ptám se vás: co byste dělali na mém místě?
Sedím v rohu komunitního centra a pozoruji, jak se kolem mě míhají lidé. Jsem Ludmila, sedmdesátiletá žena, která nikdy neměla děti, a dnes vám chci vyprávět svůj příběh o samotě, předsudcích a hledání smyslu v pozdním věku. Možná zjistíte, že děti nejsou vždy lékem na samotu – a že skutečné štěstí se skrývá jinde.
