V osmnácti jsem se provdala za Tomáše, muže o dvacet let staršího. Zpočátku jsem byla okouzlená jeho zkušenostmi a ochranitelskostí, ale brzy jsem zjistila, že věkový rozdíl přináší nečekané problémy. Tato zkušenost mě naučila, co znamená skutečná láska, nezávislost a vlastní hodnota.
Když moje dcera Karolína nastoupila do první třídy, rozhodla jsem se opustit svou práci, abych ji mohla podporovat v jejím vzdělání a mimoškolních aktivitách. Nyní, když Karolína vstupuje do osmé třídy, snažím se znovu najít své místo na pracovním trhu ve svých třiačtyřiceti letech. Myslela jsem si, že dělám to nejlepší pro svou rodinu, ale realita mě nechala cítit se ztracenou a pochybující o své hodnotě.
Upřímný příběh o tom, jak mě spiritualita a introspekce vedly skrze zmatek rozpadlého vztahu a přetrvávající obvinění, bez příslibu šťastného konce.
Nejde jen o nekonečné domácí práce nebo úkoly, které přinášejí málo radosti. Jde také o nedostatek ocenění, povzbuzení a vděčnosti. Manžel Sáry jí nikdy nepoděkoval.
Od dětství jsem věřila, že láska je nejdůležitější věcí ve vztahu a vše ostatní je druhořadé. Vzala jsem si svého manžela poměrně brzy, ještě během studia na vysoké škole. Můj manžel, Jan, byl mým spolužákem. Nepocházel z bohaté rodiny, ale já už měla svůj vlastní byt, který jsem zdědila po babičce. Svého manžela jsem hluboce milovala a nic jiného pro mě nebylo důležité.
Každý má svou představu o tom, co znamená starat se o někoho. Pro moji mámu to ale znamená dělat všechno za mě. Už od dětství mě to unavovalo. Snažila se vybrat ty nejlepší hračky, nejzajímavější pohádky a nejlepší mimoškolní aktivity pro mě. Dokonce se snažila vybírat i mé přátele. Stále si pamatuji, jak trapně jsem se cítil, když se objevila na mých hodinách.
Nebyl to dobře vychovaný, zdravý muž; pracoval jako řidič doručovací služby. Po práci se vracel domů a ponořil se do videoher. Linda se snažila promluvit se svou dcerou, ale
Vždy jsem věřila, že mám dokonalou rodinu. Dělala jsem vše pro svého manžela, úplně jsem se v něm a našich dětech ztratila. Nebudu lhát, vždy jsem si myslela
Měli jsme skvělý tým. Moji pozornost zvláště upoutal Jan, který pracoval v sousedním oddělení. Bylo mu tehdy třicet pět let. Také si mě všiml a začal
Jako jedináček dostávala Tereza to nejlepší, i když její rodiče byli přísní a drželi ji na krátkém vodítku. Výsledkem bylo, že Tereza vyrostla v osobu, která
Je to nečekaný obrat osudu, ale po 5 letech manželství můj manžel, Jakub, náhle rozhodl, že je nepopiratelným vůdcem naší rodiny, s právem mě zmenšovat. Zpočátku jsem si myslela, že je to jen přechodná fáze, ale jak jeho nedostatek respektu rostl, věděla jsem, že musím jednat. Toto je příběh o tom, jak jsem bojovala proti snižování respektu mého manžela, příběh, který nekončí usmířením, ale tvrdě vybojovanou lekcí o sebeúctě.
