V roce 2022 dal jedenáctiletý Jakub z Brna upřímný slib, že bude podporovat svou starší sestru Aničku, která se narodila s vzácnou neurologickou poruchou. Jeho odhodlání a láska byly zřejmé, ale cesta před ním se ukázala být náročnější, než si kdy dokázal představit.
Často se říká, že lidé v malých českých městech jsou úzce propojeni. Že ti, kteří vyrůstají v náročných podmínkách, se musí milovat a podporovat po celý život. Ale ve skutečnosti to není tak jednoduché. Pravdou je, že jakmile jsou dost staří na to, aby se rozhodovali sami, mladí lidé se snaží opustit své rodné město co nejrychleji.
„Poslouchej mě, synu…“ zašeptala matka. Každé slovo bylo boj, jak jí nemoc pomalu vysávala život. Ležela v posteli, křehká a vyhublá. Jakub ji sotva poznával; vždy byla vysoká, silná a plná života. Ale teď… „Synu, prosím, neopouštěj Aničku… Potřebuje někoho, kdo se o ni postará. Není jako ostatní…“
Šestiletý Adam vždy pečoval o svou malou sestřičku Aničku s největší láskou a péčí. Každý okamžik strávený s ní si nesmírně vážil a nikdy nepropásl příležitost projevit svou náklonnost. V srdcervoucím zvratu osudu se Adam musel s Aničkou navždy rozloučit, držíc ji za ruku naposledy.