Jednoho zasněženého večera jsem se rozhodla pozvat osamělou sousedku na Štědrý den, protože mi jí bylo líto. Netušila jsem, že právě ona se stane člověkem, který mi pomůže znovu najít smysl života a překonat samotu po odchodu rodiny. Tento příběh je o tom, jak někdy nečekané rozhodnutí může změnit celý náš svět.
Jmenuji se Petra a žiju v pražském paneláku, kde jsem se kdysi sblížila se sousedkou Lenkou díky našim dětem. Zpočátku jsme si pomáhaly, ale postupně se z mé ochoty hlídat jejího syna stala samozřejmost, která mě začala dusit. Teď stojím před rozhodnutím, jak jí říct, že už dál nemůžu, aniž bych ztratila sama sebe nebo rozbila naše sousedské vztahy.
Bydlím v paneláku na pražském sídlišti a sousedka mi začala nechávat svého syna na večeře častěji, než bych chtěla. Zpočátku jsem pomáhala ráda, ale teď už mě to vyčerpává a nevím, jak jí to říct, aniž bych narušila naše vztahy. Příběh o tom, jak těžké je nastavit hranice, když se bojíte konfliktu.
Jmenuji se Jana a nikdy nezapomenu na ten nekonečný pláč, který se linul z bytu 3B v našem paneláku na pražském Proseku. Sousedé i já jsme byli svědky něčeho, co nás navždy poznamenalo, a přesto jsme dlouho nevěděli, jak zasáhnout. Když konečně dorazila policie, pravda byla mnohem horší, než jsme si kdy dokázali představit.
Jednoho večera jsem ztratila kontakt se svým synem a propadla zoufalství, které mě donutilo obrátit se k modlitbě a víře. V příběhu popisuji, jak jsem hledala pomoc u sousedů, rodiny i Boha, a jak mě tato zkušenost změnila. Nakonec jsem pochopila, že někdy musíme pustit kontrolu a přijmout nejistotu, abychom našli vnitřní klid.
