Jmenuji se Jana a už tři roky žiji s manželem a jeho rodiči v jejich domě na okraji Prahy. Každý den bojuji o kousek soukromí, respekt a vlastní hranice, zatímco se snažím neztratit samu sebe. Někdy mám pocit, že místo domova žiju na bitevním poli, kde štěstí je jen vzdálenou vzpomínkou.
Jmenuji se Adam a nikdy nezapomenu na den, kdy jsem poprvé přivedl svou ženu Kláru domů k mámě. Věřil jsem, že naše společné bydlení bude začátkem nové rodinné harmonie, ale mámina reakce mi otevřela oči a donutila mě přehodnotit celý svůj život. Tento příběh je o lásce, očekáváních, zklamání i odvaze postavit se vlastní rodině.
Jana a Jakub se potkali v místní kavárně, kde jejich společná láska ke knihám okamžitě zažehla jiskru. Jakub byl okouzlující a pozorný, a Jana se nechala unést jeho bezstarostnou povahou. Po výměně čísel Jana netrpělivě čekala na jeho zavolání, které přišlo dříve, než očekávala. Jak se však jejich vztah vyvíjel, Jana si začala všímat, že Jakubova matka hraje v jeho životě významnou roli a často ovlivňuje jeho rozhodnutí. Tento příběh zkoumá výzvy, kterým Jana čelí, když zvažuje společné bydlení s mužem, který se zdá být neschopen přerušit pupeční šňůru.
Moje dcera a její manžel šetří na vlastní bydlení, a tak mě požádali, jestli by se mohli nastěhovat ke mně. Teď se musím plížit po vlastním domě, abych nerušila svého zetě. Pracuje z domova a zdá se, že jsem pro něj neustálým rušivým elementem. Už toho mám dost a konečně jsem o tom promluvila s dcerou. Když se rozhodla vdát, chtěla jsem jim finančně pomoci. Prodala jsem svůj třípokojový dům a přidala své úspory k
Myslely si, že mají všechno promyšlené a očekávaly, že si vydělají slušné peníze. Co je na tom tak složitého? Obě žijeme samy. Muži se na nás už nedívají. Děti jsou dospělé.
Karel bydlel v malém garsonce. Sliboval mi, že na vlastní náklady pronajme dvoupokojový byt, abychom měli dostatek prostoru pro všechny. Ale pak se věci nečekaně změnily.
Lea mě obviňuje, že jsem důvodem, proč ji její manžel opustil. Nejde o to, že by ji opustil kvůli mně. Podle Lei, kdybych je nechala na pokoji, mohli by spokojeně žít. Jistě, byli by šťastní, ale já bych musela pokračovat v pronájmu bytu, zatímco Lea a její manžel by v něm žili.
