Celý život jsem dřel, abych své dceři Tereze zajistil lepší budoucnost. Když jsem jí pomohl koupit byt v Praze, věřil jsem, že rodina drží při sobě. Teď, když jsem zůstal sám a nemám kam jít, zjišťuji, jak bolestivé může být, když se obětujete pro druhé a oni vás odsunou stranou.
Na srazu absolventů mě oslovil muž, kterého jsem kdysi milovala. V jediném okamžiku se mi vrátily všechny vzpomínky, bolest i otázky, které jsem nikdy nedokázala uzavřít. Příběh o ztracené lásce, rodinných tajemstvích a odvaze čelit minulosti.
Jmenuji se Eliška a právě jsem se vrátila do Brna po letech strávených v Praze. Můj život se zdál být dokonalý, dokud mě nezaskočila nemoc a rozpad rodiny. Teď stojím před zrcadlem v černé mikině, s novým účesem a přemýšlím, jestli ještě někdy najdu cestu zpět k sobě i ke své dceři.
Jmenuji se Jana a stojím před nejtěžším rozhodnutím svého života: mám se postarat o svou stárnoucí matku, nebo dát přednost své vlastní rodině? Všechno začalo jedním dramatickým rozhovorem, který roztrhl naši rodinu na kusy. Každý den bojuji s výčitkami svědomí, strachem a tlakem okolí, zatímco hledám odpověď na otázku, co znamená být dobrou dcerou.
Jmenuji se Ludmila a nikdy bych nevěřila, že se jednou ocitnu v situaci, kdy mi vlastní syn navrhne, abych se odstěhovala do domova pro seniory. Náš vztah byl vždy komplikovaný, ale tahle chvíle mě zasáhla víc než cokoli předtím. Příběh vypráví o bolesti, nedorozumění, ale i o cestě k odpuštění a novému začátku.
Jmenuji se Marie a v poslední době mě pronásleduje pocit, že zájem mých dětí není tak upřímný, jak se tváří. Každodenní telefonáty, otázky na zdraví a nenápadné narážky na byt mě nutí přemýšlet, zda jim jde opravdu o mě, nebo spíš o to, co po mně zůstane. V tomto příběhu otevírám své srdce a ptám se: Jak poznat skutečnou lásku od vypočítavosti?
Ještě před pár lety jsem byla středobodem každé oslavy, člověkem, kterému nikdy nechyběla společnost. Dnes sedím sama v kuchyni, sleduji blikající displej telefonu a přemýšlím, kde se všechno pokazilo. Můj příběh je o tom, jak se člověk může ocitnout sám, i když byl vždy obklopen lidmi – a jak těžké je najít cestu zpět.
Ještě před pár lety jsem byla středobodem každé oslavy, dnes sedím sama v kuchyni a čekám na zprávu, která nepřijde. Vzpomínám na to, jak jsem pro ostatní žila, a přemýšlím, kde se to všechno zlomilo. Můj příběh je o ztrátě přátelství, rodinných konfliktech a hledání vlastní hodnoty v době, kdy se zdá, že už nikoho nezajímám.
Sedm měsíců žiji s mámou pod jednou střechou a každý den je pro mě zkouškou trpělivosti, lásky i sebeovládání. Všechno, co jsem považovala za jisté, se obrátilo vzhůru nohama a já se musím vyrovnávat s vlastními emocemi i s tím, že už nejsem tou dcerou, která potřebuje ochranu, ale tou, která má chránit. Přestože ji miluji, někdy mám pocit, že ztrácím samu sebe.
Po letech samoty jsem se zamilovala do Karla, ovdovělého muže s dospělými dětmi. Věřila jsem, že společně najdeme štěstí, ale jeho dcera mě od začátku odmítala a já musela bojovat nejen o jeho lásku, ale i o své místo v nové rodině. Příběh o tom, jak těžké je začít znovu a jak hluboko mohou bolet slova těch, které chceme přijmout za vlastní.
Jmenuji se Božena a celý život jsem byla ta, která všechno zařídí, uvaří, uklidí, vyslechne. Dlouhá léta jsem žila jen pro ostatní, až jsem se v tom úplně ztratila. Teprve když jsem přestala odpovídat na telefonáty a začala myslet na sebe, zjistila jsem, kdo vlastně jsem.
Celý život jsem obětovala péči o své rodiče. Po jejich smrti se cítím ztracená a prázdná. Hledám sama sebe a ptám se, jestli jsem někdy opravdu žila svůj vlastní život.
