Jmenuji se Marie, je mi 68 let a mám jedinou dceru, Lucii. Celý život jsem ji vychovávala sama a snažila se být tou nejlepší matkou, jakou jsem dokázala být. Teď mi ale Lucie říká, že jsem toxická, a já se snažím pochopit, kde se stala chyba a jestli je možné napravit vztah, který byl kdysi tak pevný.
Ve svých sedmapadesáti letech se vracím domů k muži, kterého miluji, ale moje dcera mě nečekaně odmítá. Snažím se pochopit, proč je pro mě tak těžké najít štěstí v manželství, když mám všechno ostatní. Příběh o lásce, rodinných konfliktech a hledání vlastního místa v životě.
Jmenuji se Jana Novotná a nikdy bych nevěřila, že obyčejná návštěva drogerie na pražském Hlavním nádraží mi převrátí život naruby. Po hádce s prodavačkou ohledně mého vzhledu jsem napsala příspěvek na sociální sítě, který vyvolal vlnu emocí a rozproudil debatu o tom, jak v Česku vnímáme stárnutí a ženskou krásu. Teď se ptám sama sebe: Proč bych se vlastně měla stydět za svůj věk?
Jmenuji se Petr a v padesáti čtyřech letech jsem se rozhodl zůstat sám, i když mi okolí neustále radí, abych si našel novou partnerku. Nedávná návštěva mého kamaráda Karla mě přiměla zamyslet se nad tím, proč dávám přednost samotě před dalším manželstvím, zvlášť s někým kolem pětačtyřiceti let. V tomto příběhu sdílím své pochybnosti, vzpomínky na rozvod a vnitřní boj mezi tlakem společnosti a vlastní svobodou.
Před třiceti pěti lety jsem si vzala muže svých snů. Všechno se zdálo být dokonalé, dokud jsem nenašla na jeho telefonu zprávy od jiné ženy. Teď stojím před otázkou, jestli je možné znovu věřit a jak dál žít s pocitem zrady.
V den svých třiašedesátých narozenin stojím před rozhodnutím, které může změnit celý můj život. Moje dcera Klára mě prosí, abych s ní odešla do Brna, kde jí kamarádčina maminka nabízí práci a nový začátek. Bojím se opustit svůj domov v malém městě, ale zároveň cítím tíhu odpovědnosti a touhu být své dceři oporou.
Jak roky plynou, naše pochopení života se prohlubuje, což nás vede k rozhodnutím, která odrážejí naše měnící se hodnoty. Tento příběh se zaměřuje na život jedince, který po dosažení šedesátky rozhodl vzdát se 10 klíčových prvků svého života, jen aby zjistil, že některá rozhodnutí zanechala stíny lítosti.
– „Lenko, můžeš dnes večer přijít, prosím? Sama to nezvládnu.“
Po tři roky jsme bloudili v kruzích, vybírali jsme oblast činnosti a zkoušeli vše, co nás napadlo. Nakonec jsme se usadili na produktové řadě pro seniory, ale náš podnik vzal nečekaný obrat.
Josef si vždy myslel, že svá zlatá léta stráví obklopen rodinou a pohodlím vlastního domova. Život však měl jiné plány. Jako otec tří dětí si nikdy nepředstavoval, že svá pozdější léta stráví v domově pro seniory. Jeho život byl kdysi plný a naplňující, označený úspěšnou kariérou, prostorným domem, spolehlivým autem, milující manželkou a třemi úžasnými dětmi.
Jako starší žena nacházím radost v roli babičky pro Annu a Jakuba, mé dvouleté vnoučata-dvojčata plná života. Jejich nekonečná energie a zvědavost jsou radostí, ale péče o ně vyžaduje více, než dokážu dát. Přestože je miluji, musela jsem odmítnout časté žádosti mé dcery Terezy o hlídání. Toto rozhodnutí vedlo k nenapsanému napětí mezi námi, přičemž Tereza naznačuje, že moje současná volba může ovlivnit její ochotu pečovat o mě v mých pozdějších letech.
