Od prvního okamžiku, kdy jsem slyšel Terezin roztřesený hlas, jsem věděl, že dnešní den nebude jednoduchý. Bez jakékoliv finanční pomoci od rodičů jsme čelili předsudkům, rodinným tlakům a každodenním problémům při stavbě našeho vysněného domova. Toto je příběh o naší vytrvalosti, lásce a hrdosti na to, že jsme všechno zvládli sami.
Po rozvodu s manželem, kterého jsem znala od střední školy, jsem přišla o všechno a ocitla se bez střechy nad hlavou. Teď se snažím postavit vlastní dům a začít znovu, ale nový vztah mi přináší víc otázek než odpovědí. Sdílím svůj příběh o zradě, naději a strachu z dalšího zklamání.
Všechno začalo nevinně – stavbou vysněného domu na okraji Plzně. Jenže naše rodina si začala myslet, že dům stavíme pro jejich syna a naši dceru, což vyvolalo napětí, hádky a nečekané zrady. Teď stojím před otázkou, jak zachránit vztahy a zároveň si uchránit vlastní sny.
Nejprve bych měla zmínit, že pocházím z malého města. Nemám ráda městský život. Čistý vzduch, spousta čerstvého ovoce a zeleniny, život vlastním tempem a obyčejní lidé – to je to, co na životě v malém městě miluji nejvíce. Když bylo mému synovi 8 let, jeho otec nás opustil. Mimochodem, odešel za ženou z města. Řekl, že
Život na venkově v České republice má své kouzla i výzvy. Můj manžel, Marek, a já jsme strávili více než desetiletí stavbou našeho vysněného domova, kousek po kousku. Ačkoliv jsme hodinovou jízdu od nejbližšího města, klid venkova a absence městského hluku byly vždy naším útočištěm. Ale nyní naše dcera, Aneta, přišla s neočekávanou žádostí, která by mohla změnit vše.