Jedné bouřlivé noci jsem s dětmi utíkala před manželem a hledala útočiště u své nejlepší kamarádky Jany. Její muž Petr nás však odmítl přijmout, což otřáslo nejen naším přátelstvím, ale i mým pohledem na rodinu a důvěru. V příběhu se ptám, jak dlouho vydrží rodinné pouto, když do něj vstoupí strach a nedůvěra.
Když jsem se nastěhoval do svého prvního bytu na Žižkově, netušil jsem, že mě čeká víc než jen malování a montování nábytku. Za jednou z oprýskaných zdí jsem objevil starou panenku a ručně psaný vzkaz, který mi změnil pohled na celý můj nový domov. Od té chvíle se začaly dít věci, které mě donutily přemýšlet, jestli jsem udělal správné rozhodnutí.
Jsem Marie a stojím před nejtěžším rozhodnutím svého života. Můj syn Petr mě přesvědčuje, abych prodala byt, ve kterém jsem strávila celý život, a přestěhovala se k nim. Bojím se, že přijdu o poslední kousek jistoty a na stáří zůstanu bez domova i bez svobody.
Celý život jsem věřila, že rodina je místo bezpečí. Když si moje dcera Jana vzala Petra, začal mě pronásledovat strach, který jsem nikdy předtím nepoznala. Modlitba a víra mi nakonec pomohly najít sílu postavit se pravdě a ochránit to, co je mi nejdražší.
Jednoho deštivého večera se mi do života vkradl strach, když se na našem prahu objevil neznámý muž z lesa. Vše, co jsem si myslela o bezpečí a rodině, se během pár hodin obrátilo naruby. Tento příběh je o tom, jak jsem musela čelit nejen cizímu nebezpečí, ale i pravdám, které jsme si v rodině dlouho nechtěli přiznat.
Můj syn, Mikuláš, je 9 let a chodí sám do školy. Večery může trávit procházkami po nákupním centru se svými přáteli. Myslela jsem, že dělám vše správně, dávám Mikulášovi dostatek svobody, zároveň ho učím zodpovědnosti. Nicméně moje kamarádka, Kateřina, měla jiný názor. Kateřinina dcera, Zofie, byla ve věku 14 let. Mohlo by se zdát, že v tomto věku se děti učí být nezávislé, ale Kateřinin strach zastavil Zofii způsobem, který žádná z nás nepředvídala.
