Jsem matka z Ostravy a vyprávím vám o jedné noci, kdy jsem neměla čím nakrmit své děti. Je to příběh o každodenním boji, studu a hranicích mateřské lásky. Možná se někdo z vás pozná v mém tichu, když mi po tvářích stékaly slzy a děti usínaly hladové.
Celý život jsem si myslel, že finance mého otce jsou jen jeho věc. Nikdy jsem se nezeptal, jak vychází s důchodem, dokud mě kolegové nepostavili před otázku, která mi změnila pohled na vlastní rodinu. Teprve tehdy jsem pocítil tíhu mlčení a stud za svou lhostejnost.
Jsem Alena, osamělá matka, která po smrti manžela vychovávala dceru Kláru. Teď, když je Klára vdaná, cítím se čím dál víc odstrčená a méněcenná, protože jí nemohu dát to, co rodiče jejího muže. Je to příběh o bolesti, studu a boji o důstojnost v době, kdy se lidé hodnotí podle peněz.
Jmenuji se Radka a nikdy nezapomenu na listopadový večer, kdy mě přistihli při krádeži v supermarketu. Místo trestu mi strážník Tomáš nabídl pomoc, což změnilo nejen můj Štědrý den, ale i celý život. Tento příběh je o zoufalství, studu a nečekané lidské laskavosti.
Jednoho dne v práci mě rozhovor o důchodech rodičů přiměl zamyslet se nad životem mé maminky. Vyrůstala jsem s pocitem, že každý je zodpovědný sám za sebe, ale když se minulost a přítomnost střetly v naší rodině, musela jsem čelit nepříjemným otázkám o odpovědnosti, studu a lásce. Můj příběh je o generační propasti, pýše a o tom, co znamená být skutečně oporou těm, kteří nás vychovali.
Jmenuji se Jaroslav a nikdy bych nevěřil, že jeden horký den u vody převrátí můj život naruby. Ve vteřině jsem se stal terčem nenávisti, přišel o práci a musel čelit pravdě o sobě i své rodině. Příběh o tom, jak snadno může člověk ztratit všechno kvůli jednomu neuváženému činu.
Jmenuji se Jana a nikdy jsem si nemyslela, že moje rozhodnutí kojit syna Tomáše až do jeho osmi let roztrhne naši rodinu. Věřila jsem, že mu dávám to nejlepší, ale místo toho jsem se stala terčem posměchu, nepochopení a nakonec i vlastní lítosti. Toto je můj příběh o vině, odvaze a hledání odpuštění sama sobě.
Jmenuji se Jarmila a nikdy bych nevěřila, že se jednou budu stydět před vlastní dcerou. Vždycky jsem se snažila dát své rodině všechno, co bylo v mých silách, ale teď, když nemám peníze jako rodiče mého zetě, cítím, jak se mezi mnou a dcerou otevírá propast. Je to příběh o bolesti, nepochopení a touze po lásce, která by neměla být měřena penězi.
