Sedím v naší malé kuchyni a poslouchám, jak můj manžel Petr znovu vysvětluje, proč jeho rodiče nechtějí pomoci s naším bydlením. Každý den cítím větší bezmoc a hořkost, když vidím, jak jeho rodina žije v přepychu, zatímco my počítáme každou korunu. Musím se rozhodnout, jestli ustoupím své hrdosti, nebo budu dál bojovat za naši rodinu.
Každou sobotu jsem se cítila jako herečka v cizím divadle, kde se za úsměvy skrývaly hluboké rány. Když jsem zjistila, proč je můj švagr Petr tak ochotný pomáhat s pergolou, zhroutil se mi svět. Tahle sobotní setkání už nikdy nebudou stejná a já musím najít sílu čelit pravdě.
Moje vyprávění začíná v okamžiku, kdy jsem po letech dřiny v Německu konečně koupila byt v Praze. Teď, když je moje dcera vdaná za pracovitého, ale skromného mladíka, mám strach z jeho rodičů, jejichž chování ohrožuje naši rodinnou pohodu. Procházím konflikty, pochybnostmi a odhaluji rodinná tajemství, přičemž se ptám, jestli minulost a špatné vzory nezničí to, co jsme tolik let budovali.
„Bylo to naše druhé manželství. Moje první manželství bylo katastrofou, a to její také. Byli jsme spolu více než pět let. Jak jsem si nyní uvědomil, ona potřebovala muže a já se snažil vyrovnat se s těžce poškozeným sebevědomím po prvním rozvodu. Upřímně, myslel jsem si, že mám štěstí, ale brzy jsem si uvědomil, že to tak vůbec není…“
„Nespoléhejte na naši pomoc, postarejte se sami!“ – prohlásila moje tchyně, přestože vlastní dva domy. V jednom žije se svým manželem a druhý pronajímá. Taková byla naše situace, když jsme se vzali. Byli jsme mladí a plní naděje, že nám možná pomohou s bydlením. Ale život má své zvraty. Rodiče mého manžela byli pevní ve svém postoji. Protože jsme se rozhodli
