Vždy jsem si myslela, že mám štěstí, že ji mám. Náš vztah byl dobrý a téměř jsme se nehádaly. Chovala jsem se k ní dobře a pomáhala s nákupy. Ale teď chce, abychom prodali náš dům, aby se mohla přestěhovat k dceři do jiného města.
Kdysi pečlivá hospodyně, která připravovala složitá jídla a udržovala svůj dům bez poskvrny, nyní spěchá s domácími pracemi a spoléhá na jídlo z restaurací. Vaří jen o víkendech, a to jen tolik, aby se dalo přežít.
Můj syn se oženil před téměř deseti lety s ženou, která byla již jednou vdaná a měla krásnou dceru. Obě jsem je přijala s otevřenou náručí. Vždy jsem mladou rodinu podporovala, někdy finančně, někdy hlídáním, aby si můj syn a jeho žena mohli užít čas pro sebe. Můj vztah s mou snachou byl vždy napjatý, ale nikdy jsme se nehádaly. Její první
Snažím se udržovat dobré vztahy s mou tchyní, ale mám pocit, že myslí jen na sebe. Nedávno mi bylo třicet čtyři let a naše manželství prošlo mnoha zkouškami.
Myslela jsem si, že mám štěstí na manžela, který nezapadá do stereotypu. I když je nemocný, nevyhýbá se svým povinnostem. Ale když tentokrát onemocněl, všechno se změnilo.
Lenka nikdy neměla ráda svou snachu, ale nikdo nečekal takové zacházení s rodinným dědicem. Žena křičela, že by měla Sára opustit jejich dům s dítětem.
V tomto příběhu čtyřicetiletý muž a jeho osmatřicetiletá manželka navigují složitosti rodinných vztahů. Po deseti letech manželství a s dvěma malými dětmi čelí náročné situaci, když manželčina matka daruje svůj dům synovi a přestěhuje se do odlehlé chaty. Tchyně pak požádá o pomoc s rekonstrukcí, což vede k napětí a nevyřešeným problémům.
Předtím jsme spolu nemohli bydlet, ale když jsme se rozhodli vzít, navrhl, abychom zůstali u jeho rodičů, zatímco budou na dovolené. Zpočátku se zdálo, že je vše dokonalé.
Můj manžel je jedináček, a to jsem věděla ještě před svatbou. Upřímně, hodně mě to znepokojovalo, ale nechala jsem si to pro sebe. Přemýšlejte o tom: mám dvě děti z prvního manželství a on má dceru. Jaká je šance, že mě jeho matka přijme? Mýlila jsem se. Jak se ukázalo,
Po svatbě jsme se s manželem rozhodli nejprve pronajmout byt. Více než pět let jsme pečlivě šetřili na vlastní bydlení. Ty roky jsem strávila představami o našem prvním domově—prostorném dvoupokojovém bytě s velkou kuchyní, útulným obývacím pokojem, ložnicí a světlou koupelnou. Dětský sen! Sen, který se nikdy nesplní… protože můj manžel měl jiné plány.
Tvrdí, že nám pomůže s dětmi, abych se mohl vrátit do práce, i když jí to dříve nikdy nezajímalo. Teď jsem v dilematu.
V naší rodině, která zahrnuje mého manžela a naši dceru, naprosto odmítám žít s mojí tchyní. Živě si pamatuji své dětství a dobu, kdy jsme všichni žili pohromadě. Bylo to daleko od ideálu.
