Naše svatba byla začátkem něčeho krásného, ale i něčeho, co jsme si nikdy nepřiznali. Krabice od tety Aleny s nápisem ‚Neotevírat, dokud se poprvé nepohádáte‘ se stala symbolem všeho, co jsme mezi sebou neřekli. Po deseti letech stojím před rozhodnutím, jestli ticho chrání, nebo ničí.
„Každou sváteční sezónu posílám své nejstarší vnučce, která je nyní prvním rokem na vysoké škole, promyšlený dárek. Její mladší bratr a sestra vždy vyjadřují svou vděčnost srdečnými zprávami. Ale od ní přichází jen ticho,“ sdílí znepokojená babička.
Upřímný příběh o tom, jak mě introspekce a tichá reflexe provedly bouřlivým rodinným konfliktem, i když řešení zůstalo nedosažitelné.
Mám pocit, že žije na ulici a jí svůj poslední kousek chleba. Když jí řeknu, že to nemůže dělat, odpoví: „Štěstí miluje ticho!“ Nikdy jsem se necítil tak bezmocný.
