Jmenuji se Hana a každý den bojuji s pocitem, že nejsem dost dobrá pro svého manžela Petra, který neustále srovnává mé vaření s kuchařským uměním naší společné kamarádky Lenky. V kuchyni i mimo ni hledám rovnováhu mezi tím, co ode mě očekává rodina, a tím, kým skutečně jsem. Tento příběh je o tom, jak jsem se pokusila najít sama sebe v labyrintu kompromisů, tradic a tiché vzpoury.
Jmenuji se Lucie a už několik měsíců se snažím přesvědčit svou maminku a tchyni, aby respektovaly přání mé dcery Aničky. Přestože Anička jasně říká, co si přeje, obě babičky jí neustále dávají tradiční panenky a stavebnice, které ji vůbec nezajímají. Je pro mě bolestné sledovat, jak dospělí ignorují jednoduché přání dítěte a tím narušují naši rodinnou pohodu.
Jmenuji se Anička a odjakživa jsem milovala kreslení a tvoření, ale babička s dědou mi každý rok dávají panenky a stavebnice, které mě vůbec nebaví. Snažila jsem se jim vysvětlit, co mě opravdu těší, ale oni trvají na svém, protože „tohle je pro holčičky nejlepší“. Tenhle příběh je o tom, jak moc může bolet, když vás vlastní rodina nechce slyšet, i když křičíte celým srdcem.
Jsem Jana a stojím mezi dvěma generacemi žen, které miluji, ale které se nedokážou shodnout na tom, co je pro mou dceru nejlepší. Moje maminka i tchyně neustále ignorují přání mé dcery a vnucují jí tradiční hračky, které ji vůbec nezajímají. Každý pokus o vysvětlení končí hádkou a já se cítím bezmocná, rozpolcená mezi loajalitou k rodině a respektem k vlastnímu dítěti.
Jmenuji se Jana a nikdy bych nevěřila, že mě jednou rozdělení domácích prací v rodině přivede na pokraj zhroucení. Když si můj syn Ondřej přivedl domů svou ženu Kláru, netušila jsem, jak moc se naše rodinné zvyky otřesou v základech. Příběh o tom, jak jsem musela přehodnotit vlastní představy o rodině, tradicích i lásce.
Jsem Marie, matka devíti dcer z malé vesnice na Vysočině, a právě čekám své desáté dítě. Celý život mě provází tlak rodiny i okolí, že bych měla konečně porodit syna, ale já se snažím najít vlastní hodnotu a štěstí v tom, kým jsem a jaké děti mám. Můj příběh je o naději, zklamáních a hledání sebe sama v české realitě plné tradic a předsudků.
Jmenuji se Klára a odjakživa jsem měla pocit, že mě moji prarodiče neberou vážně. Nejvíc to bolí, když mi každý rok dávají hračky, které mě vůbec nezajímají, i když jim opakovaně říkám, co bych si opravdu přála. Tento příběh je o tom, jak těžké je být slyšen v rodině, kde se generace neshodnou, a jak moc toužím po opravdovém pochopení.
Jsem matka, která se potýká s vnitřním konfliktem ohledně role v rodině svého syna. Moje snacha vydělává více než můj syn, což mě znepokojuje, a zároveň se cítím bezmocná, protože nemohu pomoci s hlídáním jejich dítěte. Tento příběh je o boji s tradičními hodnotami a moderními výzvami.
V srdci jižní Moravy se Anna ocitá na rozcestí, když její rodina na ni tlačí, aby zůstala se svým nevěrným manželem. Bojuje mezi vlastním štěstím a tradičními hodnotami své rodiny, Annina cesta je plná bolesti a těžkých rozhodnutí.
Řekl, že si vzal k srdci matčinu radu a všechno pochopil, takže ji brzy představí své nové přítelkyni, se kterou plánuje svatbu. Ale tato přítelkyně se ukázala být
Téměř dva roky jsme s manželem neměli žádný kontakt s jeho otcem. Tento muž, který se považuje za vzor ctnosti, ztělesňuje jen zastaralé a škodlivé názory. Rozhovory s ním jsou vždy toxické, přesto můj manžel, Marek, stále bojuje s tím, aby plně pochopil negativní vliv svého otce. Můj tchán, Richard, věří, že místo ženy je v kuchyni a porodnici.
Ale jak čas plynul, život se stal příliš jednotvárným a bez smyslu. Anna si uvědomila, že chce víc – růst, učit se nové věci.
