Jmenuji se Anička a svůj domov jsem hledala dlouhé roky. Po odchodu maminky jsem žila v dětském domově, kde jsem každý den čekala, že si pro mě přijde. Nakonec jsem našla novou rodinu, ale cesta k ní byla plná bolesti, strachu i naděje.
Jmenuji se Tomáš a po rozvodu jsem deset let hledal smysl života v povrchních vztazích. Pak jsem potkal Veroniku, ženu, jejíž samota a tajemství mě fascinovaly i děsily. Naše setkání mě přiměla přemýšlet, jestli je možné překonat vlastní démony a skutečně někoho milovat.
Jmenuji se Ondřej a v šesti letech jsem udělal rozhodnutí, které mě pronásleduje celý život. Když se po letech objevila má matka u našich dveří, odmítl jsem ji, protože bolest z minulosti byla silnější než touha po smíření. Dnes, když mám vlastní děti, se neustále ptám, jestli bych dokázal odpustit – a jestli bych měl.
