Jsem Alena, matka tří dětí, která se snaží udržet rodinu pohromadě navzdory každodenním starostem a finančním problémům. Jednoho večera, kdy už jsem byla na pokraji sil, se stalo něco nečekaného – děti si samy připravily slavnostní večeři. Tento zapomenutý okamžik mi připomněl, že i v obyčejných dnech může vzniknout něco výjimečného.
Jmenuji se Alena a nikdy nezapomenu na ten večer, kdy jsem byla pozvána k bratrovi na večeři. Místo rodinné pohody mě čekalo napětí, trapné ticho a nečekané odhalení, které roztrhlo naši rodinu na kusy. Dodnes přemýšlím, jestli jsem udělala správnou věc, když jsem se ozvala.
Můj vztah s tchánem byl vždy křehkou rovnováhou. Je to slušný muž—pracovitý, přímočarý a podporující. Věřím, že mě respektuje. Nicméně, je tu jedna stránka jeho osobnosti, kterou považuji za náročnou: jeho sklon snadno se urazit. Trvalo mi nějakou dobu, než jsem to pochopil. Na začátku mého manželství jsem se to naučil tvrdou cestou.
