Jedno středeční ráno jsem se probudila dřív než obvykle, abych stihla všechno na statku. Netušila jsem, že sousedka Marie mi oznámí zprávu, která rozbije naši rodinu i moje srdce. V ten den jsem musela čelit pravdě, kterou jsem dlouho odmítala vidět.
Jmenuji se Lucie a můj život se obrátil vzhůru nohama, když můj manžel Petr začal trvat na tom, že se musíme odstěhovat z Prahy na venkov. Jeho dětské nadšení pro život mimo město mě nejprve pobavilo, ale brzy se proměnilo v nekonečné hádky a bolestné rozhodování. Vše vyvrcholilo během jedné návštěvy u mých rodičů, kde se ukázalo, že naše manželství stojí na hraně.
Jmenuji se Lucie a můj manžel Petr se rozhodl, že už nechce žít ve městě. Jeho posedlost venkovem začala nevinně, ale brzy přerostla v něco, co ohrozilo naši rodinu i vztahy s mými rodiči. Musela jsem si položit otázku, jestli je možné žít s někým, kdo odmítá přijmout odpovědnost dospělého života.
Moje žena mi oznámila, že odchází, protože se zamilovala do jiného. Zhroutil se mi svět, ale cesta zpět do rodné vesnice a setkání s minulostí mi pomohly najít nový smysl života. Příběh o bolesti, odpuštění a hledání štěstí tam, kde bych ho nikdy nehledal.
Před rokem jsme se s manželem přestěhovali k jeho matce na venkov. Zpočátku jsem věřila, že společné bydlení nám pomůže, ale brzy jsem zjistila, jak moc jsem se mýlila. Teď každý den bojuji o kousek soukromí a přemýšlím, jestli jsme neměli raději zůstat v našem malém bytě ve městě.
Jednoho dne mi zavolal notář a oznámil, že jsem zdědila starý dům po vzdálené tetě, kterou jsem znala jen z vyprávění. Když jsem přijela na místo, zjistila jsem, že v domě už někdo bydlí – a tím začal řetězec událostí, které mi obrátily život naruby. Musela jsem se postavit nejen cizímu člověku, ale i dávno pohřbeným rodinným křivdám a tajemstvím.
Jmenuji se Petr Novotný a právě jsem odmítl nabídku, která by změnila život celé naší rodině. Místo peněz jsem si vybral půdu, na které jsem vyrostl, a hodnoty, které mě naučili rodiče. Teď stojím před otázkou, jestli jsem udělal správné rozhodnutí – a jestli má v dnešní době vůbec smysl bojovat za to, co je nám drahé.
Jsem Jana, vyrůstala jsem na malé vesnici u Humpolce, kde se všechno točí kolem pole, krav a nekonečných povinností. Po letech v Praze jsem se naučila milovat ruch města a svobodu, kterou mi dává, ale pokaždé, když máma zavolá kvůli rodinné návštěvě, cítím v sobě rozpor. Tentokrát jsem se rozhodla nehrát roli poslušné dcery a říct pravdu – a tím jsem spustila lavinu emocí a konfliktů, které mě donutily přehodnotit, co pro mě vlastně znamená domov.
Jsem rozvedená matka malé dcery a zároveň jedinou oporou svého nevlastního otce Františka, který žije sám na venkově. Když jsem mu navrhla, aby se přestěhoval do domova pro seniory, rozplakal se a odmítl. Teď stojím na rozcestí mezi jeho důstojností a potřebami své vlastní rodiny.
Po odchodu do důchodu jsme s manželem investovali do malého pozemku na venkově, kde jsme vytvořili krásnou zahradu plnou zeleniny a ovoce. Naše nadšení však narazilo na nečekanou reakci mé snachy, která vedla k napjatým rodinným vztahům. Jak se s tím vyrovnáme a co to znamená pro naši rodinu?
Život na venkově má své výhody, ale přináší také značné nevýhody. Lidé se často stěhují z dvou hlavních důvodů: finanční výhody díky levnějšímu bydlení a možnost klidnějšího života. Nicméně ne všechno o venkovském životě je tak idylické, jak se zdá.
