Po 13 letech práce v Německu jsem se vrátila domů na český venkov s nadějí, že budu žít se synem a jeho rodinou v domě, který jsem pro nás postavila. Místo toho mě čekalo zklamání, samota a bolestná pravda o rodinných vztazích. Sdílím svůj příběh, protože věřím, že nejsem jediná, kdo zažil podobné zklamání.
Jmenuji se Jana a s rodinou jsme si mysleli, že na chalupě najdeme klid. Nový soused, pan Karel, nám ale začal dělat ze života peklo. Teď přemýšlíme, jak ho usvědčit a získat zpět svůj klid.
Jmenuji se Lucie a vyrůstala jsem v malé vesnici na Vysočině, kde je ticho, čerstvý vzduch a nikdy nekončící práce na zahradě. Vždycky jsem se cítila jako cizinec ve vlastním domově, ale tentokrát, když máma oznámila, že přijedou příbuzní, rozhodla jsem se změnit svůj přístup. Můj příběh je o tom, jak těžké je najít své místo mezi rodinou a tradicemi, které člověku nejsou vlastní.
Jsem nejmladší z rodiny, která žila na malé farmě v českém pohraničí. Po letech tichého dusna a nevyřčených očekávání jsem se rozhodl odejít do Prahy a začít znovu, i když mě bratr označil za sobce. Tohle je můj příběh o tom, co znamená opustit rodinu, když vás svírá pocit viny i touha po svobodě.
Když jsme s manželem Petrem našli vysněný pozemek na okraji Prahy, byli jsme plní naděje a plánů. Strach z toho, že nám ho někdo vyfoukne, nás ale přiměl zatajit novinku i před našimi nejbližšími přáteli. Dnes, když už na pozemku stojí náš dům, se ptám sama sebe, jestli ta cena za splněný sen nebyla příliš vysoká.
Po letech práce v zahraničí jsem se vrátil do rodné vesnice, abych postavil dům pro svou rodinu. Můj syn s manželkou však dávají přednost životu ve městě a já se musím vyrovnat s pocitem opuštěnosti a zklamaných snů. Hledám odpověď na otázku, co vlastně znamená domov a kde je mé místo.
Jednoho deštivého večera moje tchyně nečekaně požádala, abychom jí koupili dům na venkově. Tato žádost rozvířila v naší rodině vlnu konfliktů, slz a bolestivých rozhovorů. Díky víře a modlitbě jsem v sobě našla sílu postavit se za sebe a hledat cestu k usmíření.
Jedné bouřlivé noci jsem byla neprávem obviněna z nedbalosti při hlídání dětí. To spustilo lavinu pomluv a rozvrátilo nejen mou pověst, ale i vztahy v rodině. Dodnes hledám odpověď na otázku, zda se dá ztracená důvěra vůbec někdy získat zpět.
Jmenuji se Milena a můj život nikdy nebyl pohádka. Vyrůstala jsem v malé vesnici u Třebíče, kde rodinná tajemství, pomluvy a nevyřčená slova utvářely každý můj den. Toto je příběh o tom, jak jsem bojovala za svou důstojnost, lásku a právo na štěstí – i když mi všichni říkali, že mám mlčet a snášet.
Všechno se změnilo v den, kdy mě Petr opustil a nechal mě s dětmi v rozpadající se chalupě na konci vesnice. Bojovala jsem s pocitem viny, strachu a beznaděje, ale musela jsem najít sílu pro své děti. Toto je příběh o hledání nového začátku, který místo štěstí přinesl jen další zkoušky.
Jmenuji se Ivana Novotná a celý můj život se odehrává na několika hektarech půdy na okraji malého českého městečka. Když nám nabídli miliony za naši rodinnou půdu, rodina se rozpadla pod tlakem a já musela volit mezi tradicí a budoucností. Toto je příběh o lásce, zradě a o tom, co zůstane, když peníze zmizí.
Jmenuji se Ludmila a celý život jsem žila ve stínu svého manžela Karla. Po jeho nečekaném odchodu jsem zůstala sama se dvěma dětmi na opuštěné chalupě, kde jsme bojovali nejen s přírodou, ale hlavně s vlastními strachy a nejistotou. Tento příběh je o tom, jak těžké je najít štěstí, když vás minulost stále drží pevně v sevření.
