Celé léto jsem se starala o vnoučata, protože mi syn a snacha slíbili, že to bude jen na pár týdnů. Věřila jsem, že mi budou vděční, ale místo toho jsem čelila nepochopení a výčitkám. Teď přemýšlím, kde se stala chyba a jestli jsem opravdu udělala dobře.
Jmenuji se Petra a nikdy by mě nenapadlo, že se budu cítit tak opuštěná kvůli vlastní mámě. Místo toho, aby mi pomáhala s dětmi, si užívá nový život a randí s cizími muži. Každý den bojuji s pocitem zrady, ale i s otázkou, jestli mám právo chtít po ní víc.
Celý život jsem žila pro druhé, ale když jsem konečně odešla do důchodu, zjistila jsem, že se ode mě pořád něco čeká. Miluji svá vnoučata, ale toužím po svobodě a vlastním čase. Můj příběh je o tom, jak těžké je říct ‚ne‘ vlastní rodině a najít odvahu žít podle sebe.
Jsem Marie a můj život se převrátil vzhůru nohama, když si můj syn Tomáš vzal Janu, která už měla malou dceru. Zatímco se snažím přijmout jejich novou rodinu, cítím bolestné odcizení od vlastního syna i nejistotu vůči vnučce, která není z mé krve. Tento příběh je o boji s předsudky, touze po lásce a hledání odpuštění.
Celý život jsem byla oporou své dceři Lucii, pomáhala s vnoučaty, byla tu pro ni ve dne v noci. Když jsem však sama onemocněla a potřebovala její pomoc, slyšela jsem jen odmítnutí. Teď přemýšlím, kde se stala chyba a jestli je možné znovu najít cestu k sobě.
Jmenuji se Marie a nikdy bych nevěřila, že jednoho dne budu stát v kuchyni, třást se strachy a prosit Boha, aby mi pomohl zachránit mé vnoučata. Vše začalo jedním telefonátem, který mi obrátil život vzhůru nohama. Díky víře a modlitbě jsem však našla sílu čelit nejtěžším chvílím svého života.
Jmenuji se Marie a celý život jsem obětovala své rodině, zejména vnoučatům, které jsem vychovávala místo jejich rodičů. Teď, když už mě tolik nepotřebují, cítím se opuštěná a zrazená těmi, pro které jsem žila. Hledám odpověď na otázku, jak dál žít, když vaše láska a oběť zůstanou bez povšimnutí.
Jsem babička dvou vnoučat, Aničky a Matýska. Zatímco Anička je mou radostí a sluncem, k Matýskovi si nedokážu najít cestu. Bojuji s pocitem viny a strachem, že rozděluji rodinu, a ptám se sama sebe: Proč je láska někdy tak nespravedlivá?
Jmenuji se Marie a po čtyřiceti letech v nemocnici jsem se konečně dočkala důchodu. Místo klidu mě ale čekalo nečekané napětí s dcerou, která předpokládala, že teď budu hlídat vnoučata na plný úvazek. Musela jsem si vybojovat právo na vlastní život a štěstí, i když to znamenalo zklamat vlastní rodinu.
Jmenuji se Marie a po rozvodu mého syna Tomáše jsem přišla o možnost vídat svá milovaná vnoučata. Vše začalo, když jsem se postavila za svého syna v těžkém rozvodovém řízení, kde jeho bývalá žena Jana požadovala dům i auto. Teď mě trápí otázka, zda jsem udělala správnou věc, když jsem chránila svého syna, i když to znamenalo ztrátu kontaktu s dětmi, které pro mě znamenají celý svět.
Jmenuji se Martina a celý můj život se točil kolem rodiny. Moje dcera Klára je už několik let vdaná za Petra, ale stále nemám vnoučata, po kterých tolik toužím. Moje snaha a očekávání však vedly k nečekanému a bolestivému odhalení, které změnilo náš vztah navždy.
Prarodiče se často ocitají v situaci, kdy jsou zcela oddáni svým vnoučatům. Radost, kterou přinášejí, je nesmírná, ale někdy se požadavky stávají neúnosnými. Toto je příběh páru, který dosáhl svého bodu zlomu a rozhodl se postavit se za sebe, s nečekanými důsledky.
