Jednoho večera jsem seděla v kuchyni a poslouchala, jak můj manžel ztrácí trpělivost s dcerou mé nejlepší kamarádky. To byl začátek konce našeho dlouholetého přátelství. V příběhu popisuji, jak mateřství a rozdílné pohledy na výchovu dokážou rozdělit i ty nejbližší.
Po smrti své ženy jsem musel čelit nejtěžšímu rozhodnutí svého života – zakázat dědečkovi mých synů jakýkoliv kontakt s nimi kvůli jeho minulosti. Rodina mě za to odsoudila, ale já jsem věřil, že chráním své děti před bolestí, kterou jsem sám zažil. Tento příběh je o vině, odvaze a otázce, zda je možné přerušit kruh rodinného násilí.
Jsem učitelka na základní škole v menším českém městě. Každý den bojuji nejen s dětmi, ale hlavně s představami jejich rodičů o tom, jací jejich potomci skutečně jsou. Dnešní příběh je o jednom školním roce, který mi navždy změnil pohled na učitelství i na rodičovství.
Jmenuji se Petra a poslední dobou mě trápí, že moje děti se u mojí maminky nudí. Dřív jsme k babičce jezdili rádi, ale teď je to pro ně spíš povinnost. Hledám způsob, jak jim znovu ukázat kouzlo návštěv u babičky a zároveň nezranit city své maminky.
Nikdy nezapomenu na tu chladnou prosincovou noc, kdy mi dcera zoufale volala a prosila mě, abych se postarala o jejího syna, mého vnuka. Roky jsem ho vychovávala jako vlastního, zatímco ona budovala kariéru v Praze. Když se po letech vrátila a obvinila mě, že jsem jí dítě vzala, zhroutil se mi svět a musela jsem čelit pravdě o naší rodině.
Nikdy nezapomenu na tu ledovou prosincovou noc, kdy mi dcera zavolala a prosila mě, abych se postarala o jejího syna, protože chtěla budovat kariéru. Po letech se vrátila a obvinila mě, že jsem jí dítě vzala. Teď stojím před otázkou, jestli jsem opravdu udělala správnou věc.
Jsem Marie a celý život jsem se těšila, až budu babičkou. Když se narodil můj první vnuk, chtěla jsem mu dát všechnu lásku světa, ale narazila jsem na nečekaný odpor své snachy. Můj příběh je o tom, jak těžké je najít rovnováhu mezi rodinnou harmonií a touhou být důležitou součástí života svých vnoučat.
Dvanáct let jsem vychovávala svou vnučku Aničku, věřila jsem, že její matka, moje dcera, pracuje v zahraničí. Jednoho dne mi však Anička řekla pravdu, která mi zlomila srdce a obrátila celý můj svět naruby. Teď se ptám sama sebe, jestli jsem byla dobrá babička a jestli jsme si navzájem neublížily víc, než jsme chtěly.
Jsem Jana a celý život jsem si myslela, že vím, jak být dobrou mámou. Po čtyřech dětech jsem ale zjistila, že i ty největší jistoty se mohou zhroutit kvůli jedné malé chybě. Sdílím svůj příběh o vině, únavě a naději, že v tom nejsem sama.
Jmenuji se Tomáš a nikdy nezapomenu na den, kdy mi zavolali ze školy, že můj syn Matěj omdlel a zranil se. Vždycky jsem ho učil, jak se má zachovat, když cítí, že na něj jde slabost, ale tentokrát to neudělal. Když jsem zjistil, proč, roztrhlo mi to srdce a změnilo pohled na celý náš školní systém.
Každý rozhovor s mámou se točí kolem mého bratra Petra, který je už přes čtyřicet a stále sám. Máma tvrdí, že za to nemůže, ale já vím, že její výchova a přehnaná péče ho připravily o možnost žít vlastní život. V tomto příběhu odhaluji rodinné napětí, nevyřčené výčitky i bolestné pravdy, které nás všechny poznamenaly.
Jmenuji se Ivana a v roce 2021 jsem musela bojovat za to, aby má devítiletá dcera Eliška mohla chodit do školy, i když má dlouhé kudrnaté vlasy. Školy ji odmítaly kvůli nesmyslným pravidlům, která určovala, jak má vypadat správná žákyně. Tento příběh je o mateřské lásce, odvaze postavit se nespravedlnosti a o tom, jak těžké je někdy být jiný v české společnosti.
