Jmenuji se Jana a jsem matka, která se snaží najít cestu ke své dceři Markétě, přestože mě obviňuje, že jí nejsem oporou jako její tchyně. V příběhu popisuji naše konflikty, své pocity viny a zoufalou snahu o smíření. Na konci se ptám, jestli samotná láska stačí k zahojení starých ran.
V noci, kdy vařím sarmu pro svého syna, mě pronásledují vzpomínky na bývalého manžela a jeho zrady. V kuchyni panelákového bytu se potýkám s vlastními slabostmi, výčitkami a otázkou, zda jsem mohla svůj život vést jinak. Všechny tyto emoce se mísí s vůní jídla, které má být útěchou, ale místo toho otevírá staré rány.
Jmenuji se Zuzana a poslední tři měsíce jsem žila v napjatém tichu mezi mnou a mojí tchyní. Rozhodli jsme se s manželem, že místo další rekonstrukce jejího domu pojedeme na vysněnou dovolenou, což vyvolalo vlnu nepochopení a výčitek. Tento příběh je o tom, jak jedno rozhodnutí dokáže rozdělit rodinu a změnit vztahy navždy.
Jednoho deštivého večera mi dcera nechala svého malého synka na prahu a odešla za kariérou do Prahy. Vychovávala jsem vnuka jako vlastního, ale když se po letech dcera vrátila, obvinila mě, že jsem jí ho vzala. Toto je můj příběh o lásce, oběti a bolavých slovech, která nikdy neměla být vyslovena.
