Jsem Jarmila a celý život jsem se snažila být tou nejlepší mámou i babičkou. Ale když za mnou dcera začala nechávat vnoučata čím dál častěji, začala jsem se dusit pod tíhou očekávání. Teď poprvé přiznávám, jaké to je, když se všichni těší na vaši pomoc, ale nikdo se nezeptá, jestli ji opravdu chcete dávat.
Jmenuji se Lucie a už roky žiju v pasti mezi povinnostmi vůči své matce a vlastní rodinou. Každodenní úklid a péče o mámu mě přivedly na pokraj sil, zatímco moje děti a manžel mě potřebují stejně zoufale. Musela jsem si vybrat, jestli budu žít svůj život, nebo život, který chce máma.
Jmenuji se Alena a právě jsem se pohádala se svou dcerou Lenkou, která mi vyčetla, že nechci hlídat její děti. Vždycky jsem se snažila být dobrou matkou, ale teď mám pocit, že se mi všechno vymyká z rukou. Můj muž je vážně nemocný, stále pracuji a cítím, že už nemám sílu být tou babičkou, kterou si Lenka představuje.
Jmenuji se Zuzana a už roky žiju v nekonečném kolotoči vaření pro svého manžela Petra, který odmítá jíst zbytky. Každý den vstávám dřív, abych mu připravila čerstvou snídani, a po práci spěchám domů, abych stihla uvařit teplou večeři. Cítím se vyčerpaná, nepochopená a stále častěji si kladu otázku, jestli je tohle život, který jsem si přála.
Jsem Jana a můj život se rozpadá pod tíhou rozhodnutí, které jsem udělala z lásky. Můj muž mě přesvědčil na třetí dítě, ale teď mě viní za naše dluhy a hádky. Bojuji s únavou, výčitkami a strachem, že ztratím nejen rodinu, ale i samu sebe.
Jmenuji se Lucie a dlouho jsem žila v přesvědčení, že moje tchyně Marie ráda pomáhá s vnoučaty. Jednoho dne jsem však zjistila, jak moc ji tato role vyčerpává, a musela jsem se postavit vlastní sobeckosti i mlčení v rodině. Příběh o tom, jak těžké je říct pravdu těm, které milujeme, a jak snadno přehlédneme jejich bolest.
Jmenuji se Jana a rok jsem se starala o nemocnou sousedku, paní Novákovou, zatímco její vlastní dcera byla daleko. Moje ochota pomáhat se postupně změnila v únavu a frustraci, až jsem musela říct dost. Příběh o tom, jak těžké je najít hranici mezi lidskostí a sebeobranou.
Nikdy bych nevěřila, že jedno rozhodnutí rozbije naši rodinu. Odmítla jsem hlídat vnučku, protože jsem cítila, že už nemám sílu, a teď se na mě všichni dívají jako na sobce. Bolí mě to, ale stále si stojím za svým rozhodnutím.
Bydlím v paneláku v Brně a nečekaně jsem se stala druhou mámou pro sousedčino dítě. Zpočátku jsem chtěla jen pomoci, ale postupně se z toho stala povinnost, která mě začala vyčerpávat a ničit naše vztahy. Teď stojím před dilematem, jak to ukončit, aniž bych rozbila sousedské vztahy.
Jmenuji se Petra a poslední roky žiju v manželství, kde jsem na všechno sama – od dětí přes domácnost až po práci. Můj muž Tomáš je fyzicky přítomný, ale duchem dávno někde jinde, a já se každý den ptám, kde jsem udělala chybu. Příběh o vyčerpání, ztrátě sebevědomí a hledání odpovědi na otázku, jestli má smysl dál bojovat.
Jsem nejmladší ze tří sourozenců a poslední roky se starám o svého stárnoucího otce. Péče o něj mě vyčerpává fyzicky i psychicky, zatímco moji sourozenci se vyhýbají odpovědnosti. Sdílím svůj příběh, protože vím, že nejsem jediná, kdo bojuje s pocitem viny, únavy a bezmoci.
Od dětství jsem snila o velké rodině a domě plném smíchu. Místo toho jsem se ocitla v rozpadajícím se domě s dítětem, které mě den za dnem zkouší až na dno mých sil. Příběh o tom, jak se sny střetávají s realitou a co to znamená být matkou v dnešním Česku.
