Telefonát z nemocnice mi převrátil život naruby – můj bývalý manžel, kterého jsem roky neviděla, leží v kritickém stavu a já jsem jeho jediný kontakt. Musela jsem čelit nejen své minulosti, ale i pravdě, kterou jsem skrývala před dcerou. Tento příběh je o bolesti, odpuštění a odvaze říct pravdu.
Jmenuji se Marie a sleduji, jak se moje vnučka Ema den za dnem ztrácí před mýma očima, zatímco její matka, moje dcera Lucie, stále více upřednostňuje mladší dceru Aničku. Srdce mi krvácí, když vidím, jak se Ema uzavírá do sebe a rodinné vztahy se rozpadají pod tíhou nespravedlnosti a nevyřčených slov. Zoufale hledám odpověď na to, kde jsem jako matka selhala a zda ještě mohu svou vnučku zachránit.
Jmenuji se Eliška a právě jsem se vrátila do Brna po letech strávených v Praze. Můj život se zdál být dokonalý, dokud mě nezaskočila nemoc a rozpad rodiny. Teď stojím před zrcadlem v černé mikině, s novým účesem a přemýšlím, jestli ještě někdy najdu cestu zpět k sobě i ke své dceři.
Jmenuji se Viktorie a celý život jsem žila v přesvědčení, že můj syn je moje všechno, zatímco dcera mi byla cizí. Moje tvrdost a neschopnost projevit lásku k dceři mě nakonec dohnaly k osamění a hlubokému přehodnocení vlastního života. Dnes se ptám sama sebe, jestli lze napravit chyby, které jsme způsobili těm, které jsme měli nejvíc chránit.
Jednoho deštivého večera jsem zaslechla, jak moje dcera Lucie křičí na mého snoubence Petra. V tu chvíli jsem si uvědomila, že naše rodina stojí na pokraji rozpadu a že musím čelit otázce, zda je moje štěstí důležitější než klid mé dcery. Tento příběh je o tom, jak jsem se snažila najít rovnováhu mezi láskou k muži a mateřskou láskou, která mě nutila chránit své dítě za každou cenu.
V den, kdy jsem balila kufry do Německa, mi dcera Anička řekla, že mě už nikdy nebude potřebovat. Ta slova mě pronásledují dodnes. Můj příběh je o vině, lásce a o tom, jak těžké je napravit vztah, když jste museli odejít právě tehdy, kdy vás dítě nejvíc potřebovalo.
