Jmenuji se Jana a nikdy bych nevěřila, že mě vlastní syn vyžene z domova. Po letech dřiny jsme s manželem skončili na chatě bez tepla a jistoty, protože náš syn Tomáš pronajal náš byt bez našeho vědomí. Teď stojím před otázkou, jestli je rodina opravdu to nejdůležitější, nebo jestli někdy musíme myslet hlavně na sebe.
Jednoho deštivého večera jsem stála v kuchyni a poslouchala, jak se rodiče hádají kvůli mému rozhodnutí studovat teologii. Všechno, co jsem do té doby považovala za jisté, se začalo hroutit. Díky víře, modlitbě a nečekané podpoře jsem však našla sílu postavit se za sebe a odpustit.
Ve svých devětašedesáti letech jsem poprvé pocítil, jaké to je znovu milovat – a zároveň se bát, že všechno ztratím. Snažil jsem se najít smysl v každodennosti, vyrovnat se s minulostí a pochopit, že štěstí není trvalý stav, ale mozaika okamžiků. Tento příběh je o odvaze začít znovu, i když už si myslíte, že je pozdě.
Všechno začalo nevinnou otázkou na narozeninové oslavě mého vnuka, která odhalila, že peníze určené pro něj záhadně zmizely. Postupně jsem odhalovala, jak velký vliv má nová manželka mého syna na jeho rozhodnutí a jak se kvůli ní začal odcizovat svému prvnímu synovi i celé rodině. Příběh o ztrátě důvěry, rodinných konfliktech a o tom, jak těžké je bojovat za spravedlnost, když vlastní krev stojí proti vám.
Jmenuji se Linda a nikdy nezapomenu na ten den, kdy se mi zhroutil svět. Po rozvodu jsem zůstala sama s dvěma dětmi, bez zkušeností a bez jistoty, jak je uživím. V zoufalé snaze jim zajistit lepší život jsem však možná ztratila to nejdůležitější – jejich důvěru i samu sebe.
