Jmenuji se David a po smrti své ženy jsem musel učinit rozhodnutí, které mi roztrhalo srdce – zakázat jejímu otci, dědovi našich dvojčat, aby je vídal. Vím, co udělal své dceři v dětství, a i když mě okolí odsuzuje, chráním své děti před stejným osudem. Tato zpověď je o bolesti, vině a nekonečném boji mezi minulostí a budoucností mé rodiny.
Jednoho deštivého večera jsem se ocitl v babiččině bytě, který mi odkázala. Místo radosti z dědictví jsem však pocítil tíhu odpovědnosti za její péči, zatímco její paměť pomalu mizela. Rodinné spory, vlastní výčitky a nevyřčená očekávání mě donutily přehodnotit, co znamená opravdu milovat a být někomu oporou.
Jmenuji se Martin Dvořák a nikdy nezapomenu na den, kdy jsem musel volit mezi vlastním strachem a životem své dcery. Vše se odehrálo během rodinného výletu na Slapy, kde jsem se ocitl tváří v tvář největší noční můře každého rodiče. Tento příběh je o odvaze, vině a o tom, jak hluboko může sahat rodičovská láska.
Moje dcera Klára se mnou už rok nepromluvila. Každý den čekám na zprávu, ale vím, že nepřijde. V příběhu popisuji bolest, vinu i naději matky, která ztratila kontakt se svým jediným dítětem.
