Jmenuji se Ondřej a vyprávím příběh o tom, jak se naše rodina rozpadla, když táta odešel za jinou ženou a máma propadla depresím. Všechno jsem sledoval očima dospívajícího syna, který se snažil pochopit, kde je pravda a kdo za to všechno může. Příběh je o vině, odpuštění a hledání světla v temných chvílích.
Deset let jsme s manželem stavěli vlastníma rukama dům na okraji malé vesnice v Podkrkonoší. Když jsme byli konečně téměř u cíle, náš syn Tomáš přišel s návrhem, který obrátil naše životy naruby. Musela jsem se rozhodnout mezi snem, na kterém jsme s Karlem tolik let pracovali, a rodinou, která pro mě znamená všechno.
Jsem Klára a celý můj život se točil kolem mé dcery Aničky. Myslela jsem si, že jí dávám to nejlepší, dokud jsem neviděla, jak ji dvě babičky svými hádkami a manipulacemi trhají na kusy. Musela jsem najít sílu postavit se vlastní matce i tchyni, abych ochránila své dítě před jejich toxickou láskou.
Jmenuji se Jana a čtyři roky jsem žila s manželem Tomášem a jeho matkou v jednom bytě. Neustálé hádky, ponižování a pocit, že nikdy nejsem dost dobrá, mě dohnaly až na pokraj zhroucení. Nakonec jsem musela udělat těžké rozhodnutí a odejít, abych zachránila sebe i našeho syna.
Od chvíle, kdy jsem poprvé spatřil Kláru, jsem věděl, že je jiná. Její energie mě fascinovala, ale zároveň jsem cítil, že mezi námi stojí něco, co nelze jen tak obejít – její syn Petr. Teď stojím před rozhodnutím, které mi trhá srdce: můžu milovat Kláru a zároveň chtít vlastní dítě?
Od prvního dne manželství jsem se cítila spíš jako služka než partnerka. Všechno jsem obětovala pro klid v rodině, až jsem jednou zjistila, že už sama sebe nepoznávám. Toto je můj příběh o hledání vlastního hlasu a odvaze postavit se za sebe.
Jednoho deštivého rána jsem na své zahradě v Říčanech našel zamotaný balónek s vzkazem, který mi obrátil život naruby. Vzkaz byl od neznámé dívky, která hledala svého ztraceného otce, a já se rozhodl jí pomoci. Tato událost mě přiměla znovu přehodnotit vztahy v mé vlastní rodině a otevřela staré rány.
V sobotu ráno jsem u snídaně zjistila, že muž, se kterým jsem žila dvacet let, nikdy nechtěl děti. Jeho přiznání otřáslo mým světem a donutilo mě přehodnotit celý náš společný život. Příběh o zradě, mlčení a hledání vlastní identity v české rodině.
Jmenuji se Lukáš a vyrůstal jsem v domácnosti, kde šetření bylo víc než láska. Máma, Jana, nás s mladší sestrou Bárou neustále napomínala, že si ničeho nevážíme a že musíme myslet na budoucnost. Příběh popisuje naše každodenní boje, hádky, ale i to, jak jsem se snažil najít vlastní cestu ke štěstí.
Jednoho deštivého rána mi na prahu zazvonila uplakaná mladá žena a oznámila mi, že je snoubenkou mého syna, který už dva týdny zmizel. V šoku jsem se snažila pochopit, co se stalo, a proč mi můj vlastní syn nikdy neřekl o svém vztahu. Při pátrání po jeho osudu jsem musela čelit nejen rodinným tajemstvím, ale i vlastní vině a otázce, zda jsem byla dobrou matkou.
Můj syn Petr mi jednoho večera oznámil, že se ještě nerozvedl, ale brzy to udělá. V tu chvíli se mi zhroutil svět, protože jsem si myslela, že jeho manželka Nora je pro něj i pro jeho nevlastního syna Honzíka tou nejlepší volbou. Tento příběh je o tom, jak těžké je přijmout rozpad rodiny a jaké otázky si člověk klade, když se snaží pochopit, kde se stala chyba.
Celý rok jsme s Terezou skrývali největší tajemství našeho života – čekali jsme dítě, i když nám lékaři tvrdili, že to není možné. Když jsme konečně oznámili rodině narození naší dcery Klárky během nečekaného videohovoru, slzy štěstí a šok vystřídaly roky bolesti a nedůvěry. Tento příběh je o odvaze, naději a o tom, jak těžké je někdy chránit vlastní štěstí před světem.
