Jmenuji se Jana a právě stojím uprostřed kuchyně, kde mi tchyně Marie oznámila, že musím opustit dům, který jsem považovala za svůj domov. V zoufalství a hněvu odhaluji rodinné tajemství, které navždy změní vztahy mezi mnou, mým mužem Petrem a jeho matkou. Bojuji o své místo v rodině i o vlastní důstojnost, zatímco se snažím pochopit, co vlastně znamená domov.
Ještě před pár lety jsem byla středobodem každé oslavy, člověkem, kterému nikdy nechyběla společnost. Dnes sedím sama v kuchyni, sleduji blikající displej telefonu a přemýšlím, kde se všechno pokazilo. Můj příběh je o tom, jak se člověk může ocitnout sám, i když byl vždy obklopen lidmi – a jak těžké je najít cestu zpět.
Ještě před pár lety jsem byla středobodem každé oslavy, dnes sedím sama v kuchyni a čekám na zprávu, která nepřijde. Vzpomínám na to, jak jsem pro ostatní žila, a přemýšlím, kde se to všechno zlomilo. Můj příběh je o ztrátě přátelství, rodinných konfliktech a hledání vlastní hodnoty v době, kdy se zdá, že už nikoho nezajímám.
Jsem Jana a nikdy bych nevěřila, že se můj syn Tomáš ode mě odcizí. Po narození jeho dcery se mezi námi něco změnilo a já dlouho netušila proč. Až jednoho dne jsem zjistila pravdu, která mi zlomila srdce, ale zároveň mi otevřela oči.
Jmenuji se Hana a můj život se obrátil naruby, když se můj manžel Lukáš začal měnit. Z kdysi pracovitého muže se stal někdo, kdo celé dny prosedí u televize, zatímco já táhnu domácnost i práci. V tomhle příběhu otevřeně popisuji, jaké to je žít s partnerem, který ztratil chuť do života, a jak těžké je rozhodnout se, co dál.
Jsem Jana a celý život jsem sledovala, jak moje sestra Alena dává vše svým dětem. Když ji ale nemoc upoutala na lůžko, její vlastní děti se k ní otočily zády. Teď přemýšlím, kde se stala chyba a jestli jsme mohly udělat něco jinak.
Jmenuji se Jana a celý život jsem bojovala s úzkostí a pocitem, že nikdy nejsem dost dobrá. Když mi manžel Pavel jednoho rána oznámil, že pokud nezvládnu udržet domácnost v naprostém pořádku, mám si sbalit věci, zhroutil se mi svět. V příběhu popisuji svůj boj s očekáváními, tlakem rodiny i vlastními démony a ptám se, zda je možné najít štěstí, když vás vlastní domov odmítá.
Jmenuji se Tereza a je mi třicet. Po dvou letech vztahu s Karlem jsem chtěla začít nový život, ale moje máma mi to odmítá dovolit, protože stále bydlím doma. Příběh o rodinných konfliktech, studu a touze po samostatnosti.
Od chvíle, kdy maminka odešla do důchodu, jsme jí s manželem začali finančně pomáhat. Postupně jsem se snažila vytvořit domov v bytě, který nám rodiče darovali, ale poslední dobou cítím, že naše síly i ochota pomáhat jsou na hraně. Příběh o rodinných poutech, vyčerpání a otázce, kde je hranice mezi vděčností a sebeobětováním.
Začínám svůj příběh v okamžiku, kdy mi Jana oznamuje, že už mě nemiluje. Vzpomínám na své tři největší lásky – Janu, Tomáše a Zuzanu – a na to, jak mě každá z nich změnila. Přes bolestné rozchody jsem se naučil, že některé lásky nejsou navždy, ale každá z nich má v našem životě své místo.
Jmenuji se Alena a za pár dní se nám do domu nastěhuje syn s rodinou. Mám strach, že náš klidný život skončí, ale zároveň cítím, že nemůžeme říct ne – dům stejně jednou zdědí. V hlavě mi víří otázky, jestli jsme udělali správné rozhodnutí a co to udělá s naším vztahem.
Stojím uprostřed rušného parku v Praze a sleduji, jak můj syn Tomáš, kterého jsem vychovala sama, předstírá, že mě nezná. Vzpomínám na všechny oběti, které jsem pro něj přinesla, a snažím se pochopit, proč mě teď odmítá. V srdci mi zůstává otázka: Je mateřská láska opravdu dost silná, aby udržela rodinu pohromadě?
